Na plný plyn

Pozooor, jedu!

 A v únoru obzvlášť! Nějak mi tenhle měsíc úplně protekl mezi prsty a teď koukám, že naposledy jsme se tady u mě potkali přesně před dvaceti dny... Nejdřív mě to šokovalo, pak jsem si ale uvědomila, že není čemu se divit. Tenhle měsíc prostě profrčel a najednou už je dneska jeho poslední den a březen je za dveřmi. Hurááá, bude jaro :o).
 

zdroj

 Ehmm , tak jo, uklidníme se a zase trochu racionálně... Když už jsem teda nějaký ten pátek dospělá. Jak se to vůbec pozná? Přijde mi, že s plnoletostí to zrovna u mě moc nesouvisí... ;o). Každopádně jak všichni víme, od té doby co jsme plnoletí přebíráme veškerou zodpovědnost na sebe a bla bla bla... A kromě toho si můžeme udělat řidičák, pořídit si skvělou káru a frajeřit před kámošema... To byl původně i můj plán... Pak se to ale všechno nějak zvrtlo... A až teď, půl roku před svými 25tými narozeninami konečně můžu vyřvat do světa: MÁM PAPÍRY!!! (na auto, ne na hlavu ;o)).

foto moje

 Zareaguju sama - to je dost, už bylo na čase! Prostě jsem se k tomu dřív nedostala... Nejdřív se mi nechtělo, pak nebyly peníze, pak nebyl čas... A konečně koncem loňského roku bylo všechno a teď už mám vše potřebné a můžu vyrazit na projížďku. Nejspíš jsem musela (aspoň trochu) dospět a zjistit, že teď už je vážně vhodný čas. Ještě aby ne - dělám ve firmě s autama. Můj tatínek je automobilový maniak (promiň tati, ale fakt jo ;o)). Auta mě baví. Spolujezdectví mě baví. Ale řízení víc ;o). Takže tak.

foto moje

 Jelikož momentálně žiju v Praze, není pro mě řízení až takovou prioritou. Do práce to mám pohodlnější (rychlejší, levnější,...) sockou, takže v tomhle směru nic. Jediné, na co auto využiju bude za rodinou, přáteli, po doktorech... Říkala jsem si, že vlastní auto není třeba, jedno má Kubišta, tak mi ho kdyžtak půjčí. Osud tomu chtěl jinak, a ještě před zkouškami v autoškole ze mě byla majitelka auta. Za tenhle osud děkuji tatínkovi a "hodnému strejdovi", sama bych se asi nikdy nedokopala... Je fajn mít kolem sebe bezva chlapy, co se o vás starají :o). 

 Takže jo, jsem rozmazlený sprateček, co svoje první auto dostal! Naložte s tím jak chcete, vysvětlování se radši vyhnu, bylo by to na dlouho ;o).

 Vím, že tohle téma asi není úplně pro každého, já mám teď ale tendenci pořád něco ve spojení s autem řešit, tak mě prosím omluvte ;o). Třeba budou zajímavější dojmy z první nehody (na kterou doufám nikdy nedojde, ale kdyby náhodou ;o)).

 Považuju to za jeden ze životních úspěchů a zajímá mě, jak jste na tom vy. Řídíte? Chystáte se do autoškoly? Jak jste prožívali autoškolu/první auto/první výměnu kola? Prostě všechno chci vědět, jako vždy ;o)