Little Live Lady

Little Live Lady

24.12.16

Vánoční…


… přání je tu!

Nechám vás trochu nakouknout pod pokličku toho, jak to dnes u nás vypadá.

A to bude vše!

Přeji vám všem krásné svátky plné klidu, pohody, radosti a lásky!
Ať jsou nadcházející dny jedny z nejkrásnějších v celém roce a nic vám je nezkazí!

Pac a pusu D*


18.12.16

DIY shopper bag


Vánoce už klepou na dveře, dárky mám (naštěstí!) všechny a uťapkaná po včerejším výletě do Drážďan vám chci dát ještě jeden tip na rychlé vánoční DIY.


Potřebujete: 
  • bílé nákupní tašky (dají se ušít, koupit téměř kdekoliv, objednat na netu…)
  •  fixy na textil
  •  … a spoustu fantazie!


Návod snad ani nemusím psát - vyhlédněte/vymyslete si jakýkoliv motiv a vrhněte se do tvoření!
Pokud si (stejně jako já) nebude jistí svým uměním, můžete si motiv předkreslit na papír, vložit ho do tašky a pak jednoduše obkreslovat.


Fantazii se meze nekladou, tyhle fešandy jsem tvořila vloni a letos už mám zase spoustu jiných nápadů jak by se daly ještě vylepšit. Dělala jsem tašky všechny stejné - bazalkové - a přibalila jsem je jako dárek mamince, mým Ženám a jedné další skvělé kamarádce. Až s odstupem mě zamrzelo, že nemám žádnou taky pro sebe a tak jsem si ji později vytvořila i sama sobě na míru ;o).


Tyhle tašky jsou praktické, krásné a když si s nimi chvilku pohrajete, budou třeba i podle přání obdarovaného ;o).

Těch pár dnů, které zbývají do Vánoc si doufám užiju v klidu a pohodě a vám všem přeju to samé!

Užijte si tvoření a příště zase ahoj!
Pac a pusu D*

11.12.16

DIY drobnost pro radost


Krásnou adventní neděli!

S blížícími se Vánocemi začínám lehce vyšilovat, protože dárky, které jsem si vysnila pro své blízké jsou stále ještě všude, jen ne u mě doma kdy by měly být… Obchoďáky jsou nacpané zbožím i lidmi k prasknutí a mě se nechce nikde běhat, mačkat se a kdoví co ještě… Takže jsem pár dárků objednala přes internet a pár jich vyrobila sama. O některých vyrobených vám bohužel nemůžu říct (co kdyby tohle četl někdo, komu by ho pak přinesl Ježíšek!), ale o některých jo ;o).

3…2…1… Jdeme na to!

Na tohle malé DIY budete potřebovat následující:
  • barevný filc
  • bavlnky + jehlu
  • vatu
  • provázek/stuhu na případné poutko

 
Pokud budete vyrábět filcového ptáčka jako já, stačí vám vystřihnout si 2x tělo, 2x zobáček a 1x křídlo. Křídlo ozdobně prošijeme a zároveň vyšijeme oko ptáčka. Když máme hotovo, ozdobným stehem přišijeme křídlo na tělo ptáčka. Začneme sešívat části ptáčka k sobě. Nezapomeňte na zobáček - stačí jen ozdobným stehem sešít k sobě , vložit mezi přední a zadní část těla ptáčka a při sešívání přichytit. Stejně jako provázek nebo stuhu na zavěšení. Díly těla nesešijeme úplně - musíme ještě tělo vyplnit vatou. Můj ptáček bude sloužit jako jehelníček, proto ten provázek na zavěšení. Můžete si vyrobit cokoliv a může to mít jakýkoliv účel - jehelníček, dekorace, hračka pro mimčo… Je to jen na vás :o). Jakmile máme naplněno vatou, sešijeme zbývající část k sobě. A je to!


Snad se mi popis aspoň trochu povedl, mám pocit, že čím jednodušší věc na výrobu, tým větší problém mám s popisem… Taky se vám to stává?

Tohle mini DIY není náročné na výrobu ani na čas a tak vám může být užitečné nejen teď ve vánočním čase.
Pochlubte se mi, jestli něco podobného vyrobíte! :o)
Pac a pusu D*

7.12.16

Přečteno: listopad 2016


Krásný přelom týdne!

Jako obvykle jsem se vším ve skluzu a jsem ráda, že jsem se (konečně!) dokopala k přečteným knihám za listopad. Co vám budu povídat, z toho počtu (jsou jen dvě, zase) vám musí být jasné, že mi to poslední dobou nějak nejde… A to je podzim! Na podzim přece všichni čtou, leží pod dekou, pálí svíčky a nedělají nic jiného! Chachááá, tak snad se mi to taky povede ;o).

Andy Weir – Marťan
Anotace:
Je nejslavnějším mužem na Zemi. Má to však háček: není na Zemi… Před šesti dny se Mark Watney jako jeden z prvních lidí prošel po Marsu. Teď je přesvědčený, že bude prvním člověkem, který tam zemře. Málem zahynul v prašné bouři a zbytek jeho posádky odletěl v domnění, že je mrtvý. Mark nemá jak odeslat zprávu, že přežil. A i kdyby se s lidmi na Zemi spojit dokázal, zásoby mu dojdou mnohem dřív, než by stačila dorazit pomoc. Mark se však nevzdává. Vyzbrojen pouze svým důvtipem, technickými dovednostmi a nevyčerpatelným smyslem pro humor, který se pro něj stane nejcennějším zdrojem síly, se pouští do tvrdošíjného boje o přežití. Jak zdolává jednu zdánlivě nepřekonatelnou překážku za druhou, začíná věřit, že by na cizí planetě přece jen mohl obstát. Jenže Mars mu ještě přichystá nejedno překvapení…

Co na to já:
Tohle je něco! Tahle kniha mě vážně bavila! Musím se přiznat, že v knihovně jsem po ní sáhla jen proto, že jsem měla v notebooku připravený stejnojmenný film, na který jsem se chtěla podívat. A jsem ráda, že jsem vydržela. Děj nemá žádné prodlevy, všechno hezky utíká a plyne. Navíc jsem měla častokrát pocit, že tentokrát už se fakt něco stane a bude to celé v pr…. . Nechci prozrazovat jak to nakonec dopadne (i když kdo viděl film tak ví) ale čtení je to opravdu skvělé. Chvílemi jsem se smála nahlas (Kuba vám to může dosvědčit) a chvílemi bych si snad i začala okusovat nehty nervama, jak to celé dopadne. Za mě 5/5, určitě doporučuju!

Aňa Geislerová - P.S.
Anotace:
Soubor fejetonů, kterými herečka Aňa Geislerová přispívala do magazínu ELLE, nyní vychází knižně. V souhrnném vydání vyvstává příběh, který mohl dříve čtenářům snadno uniknout; příběh části života, ve které jako by se odehrálo úplně všechno. Příchod nových členů rodiny, odcházení těch starých, lásky, pády, úspěchy, problémy. Pět podivuhodných let, k nimž autorka přidala ještě několik dříve nepublikovaných textů.

Co na to já:
Nádherná knížka (vizuálně). Obsahově o něco slabší.. Ilustrace Lely jsou úžasné a skvěle doplňují krátké fejetony. Anin styl mám celkem ráda, jen toho tady na mě bylo dost. Nechci zkoumat jak moc jde spíš o fikci - při několikáté zmínce o bílých peřinách jsem šla do kolen – fakt má doma někdo POŘÁD povlečeno bíle?!? Některé fejetony jsou vážně báječné, na jiných je ale bohužel znát marná snaha o to, aby byly vůbec „o něčem“. Měla jsem ji číst po částech. Já vím. Ale to prostě neumím. Pokud jste šikovnější a knihu si rozumně nadávkujete, budete spokojenější a bude se vám líbit víc ;o).


Dnes už je to vše, mějte se krásně!

Pac a pusu D*

27.11.16

Porsche Museum Stuttgart


Slibovaný muzeo-článek je tu!

A není o jen tak nějakém muzeu.. I když u mě už se asi dá tak trochu čekat že by mohlo jít o auťáky ;o).


Začátkem října jsem měla báječnou možnost zajet se podívat do Stuttgartu, kde se nachází nejen Porsche Museum, ale třeba i samotný výrobní závod Porsche a krásný autosalon plný nových a voňavých aut. Jako jedna z mála automobilek si Porsche drží to svoje a nepřesouvá výrobu nikam do Číny - podle mě trochu znak kvality, ale to nechám na každém... ;o).


Původní muzeum bylo otevřeno v roce 1976 v bývalém areálu továrny na výrobu leteckých motorů (stylově!) a mělo plochu cca 620m². Exponáty se tu stejně jako dnes neustále měnily a návštěvníci tak měli stále nové důvody, proč do muzea zajít. A proč taky ne, když vstup byla zdarma!


Nové Porsche museumbylo otevřeno v roce 2009 v nové moderní budově, která je tak nakloněná že vypadá, jako by každou chvíli měla spadnout. Užitná plocha je tu neuvěřitelných 27692m². Nenajdete tu jenom auta, ale i info o životě Ferdinanda a Ferryho, sem tam nějaké to motto, spoustu pohárů z různých závodů a můžete si i vyzkoušet, jaký zvuk které Porsche má.


Výstava, která probíhala v době mojí návštěvy měla název "Die transaxle äre" a byla pořádaná k výročí 40 let konstrukce transaxle (motor vpředu a převodovka u zadní, poháněné nápravy) - převážně tak byla zaměřená na modely 924, 944, 968 a 928.
Nebudu vás tu zatěžovat detaily o jednotlivých modelech a nechám vás už jen nakouknout pod pokličku krásné (nejen) historie vozů Porsche.


A příště si dáme malé DIY, třeba pro maminky k Vánocům ;o)

Pac a pusu D*

19.11.16

Víkendový...


… článek je tu!

Původně jsem dneska chtěla přidat článek o výletu do jednoho skvělého muzea… Ale! To bych nesměla celej den jak magor uklízet a začínat vytahovat vánoční dekorace…


To máte tak: když generální úklid, tak pořádně! No a když jsou ty Vánoce skoro za rohem… Přece to všechno nebudu za chvíli dělat znova! Bez mučení přiznávám, že jsem mírně vánoční náladu chytla už minulý víkend - louskala jsem ořechy, sledovala u toho Grinche a večer přišla řada na Sám doma (je to až nechutný klišé, ale Sám doma je fakt dokonalost, nemám pravdu?). Přes týden mě tohle šílenství zas opouští - nemám čas to řešit, už vůbec nemám nakoupený dárky… A tenhle víkend mě to chytlo zas…


Kromě toho jsem si (konečně!) z části našeho jídelního stolu udělala stůl pracovní a nutně se vám musím pochlubit jak krásně, útulně a roztomile si tu teď připadám :D. Konečně vám totiž nepíšu ohnutá z křesla, ale sedim jako normální člověk na židli u normálního stolu! Vítej, 21. století!


No a konečně si po tom celodenním uklízecím šílenství můžu užívat všechny ty vánoční roztomilosti, který jsem vytahala z krabic, oprášila a nacpala do pár volných koutů našeho bytu. Ještě to není všechno, s příchodem adventu hodlám přitvrdit a Vánoce přivolat zase o trochu víc… Tak snad Ježíšek usoudí, že jsem byla celej rok hodná holka ;o).


Užívejte víkendové pohody, nebudu vás dneska víc trápit a příště si třeba dáme to muzeum ;o).

Jo a koukejte mi dát vědět, jestli už taky trochu vánočně blbnete?
Nebo se vám Vánoce zatím obloukem vyhýbají?

Pac a pusu D*

PS: fotky nic moc, je tma, ale snad si to i tak užijete  :o)

5.11.16

Přečteno: říjen 2016


Ahoj všem, přeju hezký den :)

Jako obvykle nás dneska čeká přečteno, tentokrát za říjen.

Po "nečtecím" září bylo naštěstí v minulém měsíci o něco víc času a já se mohla ponořit do několika příběhů…

A které to byly?
Tyhle:

Kristina Ohlsson - Lotosové blues

Anotace:
Venku lije jako z konve a do advokátní kanceláře Martina Bennera přijde zoufalý muž, který tvrdí, že jeho sestra potřebuje pomoc. Má to ale jeden háček. Jeho sestra je totiž mrtvá. Než spáchala sebevraždu, přiznala se k pěti vraždám. A její bratr teď chce očistit její jméno a najít jejího zmizelého syna. Martin Benner má všechno, co si může přát. Skvělou práci, krásné ženy a malé dítě. Má ovšem i své slabosti. Například nedokáže odolat výzvám. A při hledání pravdy se dopustí strašlivého omylu.
Z úspěšného advokáta se stane pouhou figurkou v závratně vysoké hře, jež vyústí v tu nejděsivější noční můru.

Co na to já:
Tohle mě rozhodně bavilo! Až tak moc, že jsem se hned druhý den vypravila do knihovny pro další, navazující knihu… A ta samozřejmě byla vypůjčená, tak si počkám ;o). Od začátku mi přišlo, že děj dost rychle postupuje, nikde jsem si nevšimla nějakých větších zádrhelů. Mezi kapitolami se sem tam objevují rozhovory Martina s jedním novinářem a to mi přišlo zajímavé - celý děj totiž vypráví Martin sám a vy tak máte pocit, že jste součástí jejich setkání a vlastně jen posloucháte jak se ti dva baví. Nijak to nenarušovalo děj, spíš jsem se naopak těšila na následující kapitoly. Děj jako takový je zajímavý, Martin se při pátrání po pravdě dostává do různých situací, které si člověk ani neumí představit… Jediné, co mě mrzí je konec knihy… Nemám ráda konce bez konce - jestli mi rozumíte. Autorka se čtenáře snaží nalákat na druhou knihu, ale je utrpení jakmile druhý díl nemáte hned u sebe… No, budu to muset zvládnout a počkat si na něj… Do té doby budu doufat, že mě za odměnu bude čekat happy end ;o).

Yvonne Keuls - Matka Davida S. narozeného 3.července 1959

Anotace:
Děj se odehrává v Holandsku v době, kdy lidé téměř neví, co je to droga a jaké následky může její užívání mít. Knihu nevypráví David, ale jeho matka. Ta popisuje jeho život od dětství, aby se člověk zamyslel, kde se mohla stát chyba, především však jeho drogové období, kdy neví, co se s ním děje, má strach, když není doma, nebo že zazvoní telefon a tam jí někdo oznámí, že je mrtvý.
Příběh je plný zklamání, slibů a zoufalství. Vše začalo u marihuany, pokračovalo od hašiše a LSD až po heroin. Matka velice otevřeně popisuje své pocity, naděje, zoufalství a bezmoc.

Co na to já:
Tuhle knížku jsem měla na seznamu k přečtení asi od patnácti… V té době pro mě byla tahle tematika zajímavá a vlastně jsem skoro nic jiného nečetla… Memento, My děti že stanice ZOO a všechny tyhle absolutně typický feťácký záležitosti… Jenže tahle nebyla nikde k sehnání… Až teď, když jsem bloumala naší knihovnou na mě vykoukla z regálu. No, kdybych ji četla tenkrát, asi by se mi líbila víc. Je jasný, že kdo si neprožil něco podobného, těžko může soudit jak by se sám zachoval, ale… Mě prostě absolutně vytáčela naivita celé rodiny, to jak svému synáčkovi šli na ruku i to jak o tom všem přemýšleli. Chápu, že se vše odehrávalo v úplně jiné době, ale netvrďte mi, že už tenkrát nebylo možné najít nějakého odborníka. Ještě v Holandsku. Třeba ne, ale i tak si myslím, že všem zúčastněným chyběl selský rozum…

Cheryl Jarvis - Náhrdeník

Anotace:
Neobyčejný příběh obyčejných žen Třináct žen, z nichž každá je jiná a některé se mezi sebou ani neznají, si společně zakoupí luxusní diamantový náhrdelník. Tento šperk jim však nakonec přinese daleko víc než jen spoluvlastnictví drahých kamenů. Přestože jsou tak odlišné, všechny mají jedno společné: potýkají se s každodenními starostmi i závažnými problémy, hledají si svou cestu i životní hodnoty, potřebují přátelství a lásku a touží po pochopení. Jejich jednotlivé příběhy se mohou stát inspirací i pro nás.

Co na to já:
Popravdě jsem podle anotace čekala něco trochu jiného. A pak jsem byla překvapená, co že to vlastně čtu :o). I to se někdy stává. Není to úplně můj styl (v knihovně jsem prostě šáhla po pěkný obálce), ale i tak má tahle kniha něco do sebe. Už jen ta myšlenka sdílení něčeho, co by si žádná z žen nemohla sama dovolit. A hlavně charitativní myšlenka, která se na tohle sdílení napojila. To není vůbec špatný nápad. I když sama bych se do něčeho podobného asi nepustila, moc nemusim vyloženě ženský skupiny ;o). A jsem ráda, že s těma který můžu sdílim maximálně lahev vína ;o). Protože charita jde dělat i bez náhrdelníku z diamantů!

Pro dnešek vše, užívejte podzimu (na mě už je teda docela zima!) a příště zase přijďte!

Pac a pusu D*

28.10.16

DIY podzimní (dušičkové) věnečky


Klidný sváteční den všem!

Stejně jako vloni i letos vyrábím věnečky sama.

Pojďte se podívat jak (je to moc jednoduché!) a třeba vás přemluvím k tomu, že si sami vyrobíte vlastní ;o).


Něco málo o historii Památky zesnulých a Dušičkách jste mohli najít v loňském článku tady.

Tyhle věnečky ale nemusíte vyrábět jen proto, že se blíží den, kdy budeme uctívat památku našich milovaných.
Můžete je přece vyrobit i jen tak, pro radost!
Protože kdy jindy je venku tak hnusně, až je tam hezky? Kdy jindy hrají listy stromů všemi barvami? A kdy jindy se na těch popadaných listech natáhnete jako nedávno já? No nikdy, jenom na podzim, že jo!
Tak pojďte spolu se mnou utéct vánoční výzdobě z obchoďáků, čokoškám v alobalech s obrázky Mikulášů a sobům, kteří zákeřně číhají snad za každým rohem (to jako fakt? odkdy běhaj sobi po Čechách, hm?!?)…

Vždyť je ještě pořád podzim! 


Co na to:
Slámový korpus / jakýkoliv jiný korpus
Tavnou pistoli
Umělé květiny, listy
Šišky, šípky, větvičky, dekorativní drobnosti…

Jak na to:
Naaranžovat, kouknout jak to vypadá, přidat/ubrat, nalepit, HOTOVO!


Nejlepší na tomhle všem je, že na věnečky dáte jen to, co máte rádi vy… Nebo třeba to, co měl rád zesnulý, pro kterého věneček chystáte…

Protože i když je smutné že tu s vámi není, měl by člověk na své milované vzpomínat s láskou a úsměvem.

Pac a pusu D*

22.10.16

Harrachov


Není sever jako sever, ale ten náš - český - je báječný!



Pro mě osobně jsou srdcovka Krkonoše a liberecký kraj… Je tam tááák krásně! Všude zelené kopce (žádná středočeská placka), klikatící se silnice a sem tam koloušek nebo liška… To je splněný sen!

Je tam! Ten malinkej flek vzadu ;o)



Kdybych měla trochu vylézt z lesa zase mezi lidi tak mými městskými oblíbenci jsou Harrachov a Liberec. Dokonce Liberec je asi jediné město v naší republice, kde bych byla schopná žít. Neptejte se proč, prostě to takhle mám…




Sem tam se s Kubou vypravíme na menší dovču a z 90% se vracíme do Harrachova. Trávili jsme tady naší první společnou dovolenou - už je to strašně let, tenkrát jsme si s sebou vzali kola a Kuba tak aspoň věděl do čeho jde (samozřejmě jsem si rozbila hubu a nadávala jsem Xkrát jak dlaždič ;o)). I tak jsem si ale tohle místo oblíbila a (už bez kola) jsem ochotná se sem kdykoliv vrátit. Ani letošní rok nebyl výjimkou a já si říkám, že není od věci vám občas ukázat jak na takovéhle české dovolené umí být krásně - proto dnešní článek ;o).




Pokud se sem rozhodnete vyrazit mimo zimní sezónu a chcete si užít spíš pěší turistiku rozhodně doporučuju jít se podívat na Mumlavské vodopády. Pak taky na Čertovu horu (to je ta, na jejímž úpatí jsou můstky), na bobovou dráhu - dneska vás na ní i vyfotí - a nebo třeba do místní sklárny a pivovaru. Možností je tu spousta a pokud by vás čeština omrzela, je odtud kousek do Polska a Německa…




My většinou vyrážíme až po letní sezóně - není tu tolik lidí a i když mají některé restaurace zavřeno a připravují se na zimní sezónu tak dobré pivko a něco na zub tu člověk vždycky sežene ;o).


Kam rádi jezdíte vy? A kde si umíte představit žití a bytí?

Dejte vědět!

Pac a pusu D* 
 
Výhled z okna 100x jinak