Přečteno: listopad + prosinec 2015

První článek roku 2016!

A jdeme rovnou na to!

 Co se týká přečtených knih, moc tu toho dnes nečekejte. Čím víc se blížily Vánoce a konec roku, tím míň času bohužel bylo na čtení. Jednu dobu nebyla ani nálada (a to je u mě co říct!). Rozhodla jsem se proto přečtené knihy za listopad a prosinec 2015 sloučit do jednoho novoročního článku. Jsou pouze tři a samotnou mě mrzí, že jsem nebyla schopná zvládnout jich víc. Je tu ale nový rok a s ním nové možnosti. Jak se říká. Takže v lednu jich bude víc! A nebo míň? Uvidíme ;o). Jdem na to, ať nezdržuju ;o)

Antje Babendererde - Mrazivá noc

 

Anotace:

Proč musel indiánský mladík Daniel Blueboy zemřít na následky podchlazení? Ani po mnoha letech nevěří jeho bratr Robert, že šlo tehdy o tragickou nehodu. Ne zcela nezištně je soukromý detektiv Adam Cameron ochoten případ Blueboye ještě jednou otevřít. Při vyšetřování však narazí na špatně naladěné policisty, krátkozraké patology a ledovou stěnu mlčení. Náhle zjistí, že je i on sám ve velkém nebezpečí, neboť rozehrál příliš riskantní hru. Na to, aby vycouval, je ale už příliš pozdě…

Co na to já:

Hodně dobré! Knížka se mi četla skvěle, téměř jsem nebyla schopná ji odložit. Zaujalo mě indiánské téma, je to asi první kniha v životě, kterou jsem na tohle téma četla a určitě se podívám po další. Žánrem detektivka, což asi moc nepřekvapí, mám je prostě ráda. Skvěle postavený příběh, do kterého se začtete ani nevíte jak. Nejvíc mě ale dostalo, že by měla být napsaná podle skutečné události. A jestli se něco takového ještě stále děje… Držím všem původním obyvatelům aspoň palec!

Allie Larkin - Zůstaň

Anotace:

Savannah „Van“ Leonová má dva nejlepší kamarády – Petera a Janie. Van Petera miluje od první chvíle, kdy ho na univerzitě potkala, a Peter zase miluje Janie. Od té doby, co jí poprvé spatřil. Když se tedy Janie za Petera provdá, může Van udělat jen jediné – opít se a pořídit si roztomilé a nemotorné štěně! Držíc se zuby nehty konce vodítka je Van malým gigantem tažena do života, kde staré pořádky rázem neplatí. Neodolatelně zábavná prvotina mladé americké autorky o tom, jaké to je převrátit si po pár skleničkách život naruby.

Co na to já:

Zábavné, oddechové a tak trochu romantické čtení. Báječná kniha na odreagování a na dny, kdy moc nechcete o ničem přemýšlet. Vyprávění krásně utíká a vy se u něj budete chvilku smát, chvilku kroutit hlavou a pak už jen potutelně usmívat jako blázen ;o). Nebo aspoň já jsem to tak měla :o). Nechybí malá zápletka (protože ani v životě není nic jen tak) a bláznivé příhody s nově pořízeným mazlíčkem. Milá knížka od začátku až do konce.

Fausto Brizzi - 100 dní štěstí

Anotace:

„Nejztracenější ze všech dní je ten, v němž jsme se nezasmáli.“ Nicolas de Chamfort.

Hořce úsměvný román o lásce, chlapském přátelství, slunné Itálii a skvělé italské kuchyni. Budete plakat a budete se smát, jako byste sledovali skvělý film! Nemám žádnou zásluhu, pro kterou bych byl oficiálně vzpomínán. Abych ospravedlnil tu mramorovou desku. Desku, kolem které někdo projde a řekne: „Mrkni mi do Wikipedie, kdo byl tendleten Battistini!“ Nicméně mám ženu a dvě děti, které miluju, úžasné přátele, mužstvo kluků, kteří by za mě dali život. Dělal jsem chyby, další ještě udělám, ale taky jsem se zapojil. Taky jsem tu byl. Možná v koutku, nebyl jsem oslavenec, ale byl jsem tu. Jediné, čeho lituju, je, že jsem musel zjistit, že umírám, abych začal žít.

Co na to já:

Tohle bylo vážně něco. V knihovně mě knížka zaujala svým názvem - 100 dní štěstí - to zní neuvěřitelně optimisticky. A to bylo něco, co jsem zrovna moc potřebovala! I podle obalu.. Krásná prosluněná Itálie… To bude pohoda! Říkala jsem si. Doma jsem se dostala k tomu, abych si přečetla, o čem vlastně knížka je. A málem to se mnou seklo! Kniha vypráví o posledních 100 dnech v životě hlavního vypravěče Lucia Battistiniho, který zjistí, že má rakovinu. No nebylo to zrovna něco, co bych potřebovala číst. I tak jsem se ale začetla a kniha mě nakonec o své úsměvnosti a vtipnosti přesvědčila. Neříkám, že je vtipná celou dobu (vzhledem k tématu), hodně asi záleží i na úhlu pohledu, ale mě se ve výsledku líbila moc. Donutí vás k zamyšlení. A pokud na vás udělá takový dojem jako na mě, budete i plakat. Což se mi běžně nestává. Těch 100 dní se myslím Luciovi nakonec povedlo. Po přečtení musím dát za pravdu citátu v úvodu: „Nejztracenější ze všech dní je ten, v němž jsme se nezasmáli.“

Pro dnešek je to celé, mám pro vás ještě připravený celkový přehled přečtených knih za uplynulý rok, ale to zas příště ;o). A do té doby:

Pac a pusu D*