Přečteno: říjen 2016

Ahoj všem, přeju hezký den :)

Jako obvykle nás dneska čeká přečteno, tentokrát za říjen.

Po "nečtecím" září bylo naštěstí v minulém měsíci o něco víc času a já se mohla ponořit do několika příběhů…

A které to byly?

Tyhle:

Kristina Ohlsson - Lotosové blues

Anotace:

Venku lije jako z konve a do advokátní kanceláře Martina Bennera přijde zoufalý muž, který tvrdí, že jeho sestra potřebuje pomoc. Má to ale jeden háček. Jeho sestra je totiž mrtvá. Než spáchala sebevraždu, přiznala se k pěti vraždám. A její bratr teď chce očistit její jméno a najít jejího zmizelého syna. Martin Benner má všechno, co si může přát. Skvělou práci, krásné ženy a malé dítě. Má ovšem i své slabosti. Například nedokáže odolat výzvám. A při hledání pravdy se dopustí strašlivého omylu.

Z úspěšného advokáta se stane pouhou figurkou v závratně vysoké hře, jež vyústí v tu nejděsivější noční můru.

Co na to já:

Tohle mě rozhodně bavilo! Až tak moc, že jsem se hned druhý den vypravila do knihovny pro další, navazující knihu… A ta samozřejmě byla vypůjčená, tak si počkám ;o). Od začátku mi přišlo, že děj dost rychle postupuje, nikde jsem si nevšimla nějakých větších zádrhelů. Mezi kapitolami se sem tam objevují rozhovory Martina s jedním novinářem a to mi přišlo zajímavé - celý děj totiž vypráví Martin sám a vy tak máte pocit, že jste součástí jejich setkání a vlastně jen posloucháte jak se ti dva baví. Nijak to nenarušovalo děj, spíš jsem se naopak těšila na následující kapitoly. Děj jako takový je zajímavý, Martin se při pátrání po pravdě dostává do různých situací, které si člověk ani neumí představit… Jediné, co mě mrzí je konec knihy… Nemám ráda konce bez konce - jestli mi rozumíte. Autorka se čtenáře snaží nalákat na druhou knihu, ale je utrpení jakmile druhý díl nemáte hned u sebe… No, budu to muset zvládnout a počkat si na něj… Do té doby budu doufat, že mě za odměnu bude čekat happy end ;o).

Yvonne Keuls - Matka Davida S. narozeného 3.července 1959

Anotace:

Děj se odehrává v Holandsku v době, kdy lidé téměř neví, co je to droga a jaké následky může její užívání mít. Knihu nevypráví David, ale jeho matka. Ta popisuje jeho život od dětství, aby se člověk zamyslel, kde se mohla stát chyba, především však jeho drogové období, kdy neví, co se s ním děje, má strach, když není doma, nebo že zazvoní telefon a tam jí někdo oznámí, že je mrtvý.

Příběh je plný zklamání, slibů a zoufalství. Vše začalo u marihuany, pokračovalo od hašiše a LSD až po heroin. Matka velice otevřeně popisuje své pocity, naděje, zoufalství a bezmoc.

Co na to já:

Tuhle knížku jsem měla na seznamu k přečtení asi od patnácti… V té době pro mě byla tahle tematika zajímavá a vlastně jsem skoro nic jiného nečetla… Memento, My děti že stanice ZOO a všechny tyhle absolutně typický feťácký záležitosti… Jenže tahle nebyla nikde k sehnání… Až teď, když jsem bloumala naší knihovnou na mě vykoukla z regálu. No, kdybych ji četla tenkrát, asi by se mi líbila víc. Je jasný, že kdo si neprožil něco podobného, těžko může soudit jak by se sám zachoval, ale… Mě prostě absolutně vytáčela naivita celé rodiny, to jak svému synáčkovi šli na ruku i to jak o tom všem přemýšleli. Chápu, že se vše odehrávalo v úplně jiné době, ale netvrďte mi, že už tenkrát nebylo možné najít nějakého odborníka. Ještě v Holandsku. Třeba ne, ale i tak si myslím, že všem zúčastněným chyběl selský rozum…

Cheryl Jarvis - Náhrdeník

Anotace:

Neobyčejný příběh obyčejných žen Třináct žen, z nichž každá je jiná a některé se mezi sebou ani neznají, si společně zakoupí luxusní diamantový náhrdelník. Tento šperk jim však nakonec přinese daleko víc než jen spoluvlastnictví drahých kamenů. Přestože jsou tak odlišné, všechny mají jedno společné: potýkají se s každodenními starostmi i závažnými problémy, hledají si svou cestu i životní hodnoty, potřebují přátelství a lásku a touží po pochopení. Jejich jednotlivé příběhy se mohou stát inspirací i pro nás.

Co na to já:

Popravdě jsem podle anotace čekala něco trochu jiného. A pak jsem byla překvapená, co že to vlastně čtu :o). I to se někdy stává. Není to úplně můj styl (v knihovně jsem prostě šáhla po pěkný obálce), ale i tak má tahle kniha něco do sebe. Už jen ta myšlenka sdílení něčeho, co by si žádná z žen nemohla sama dovolit. A hlavně charitativní myšlenka, která se na tohle sdílení napojila. To není vůbec špatný nápad. I když sama bych se do něčeho podobného asi nepustila, moc nemusim vyloženě ženský skupiny ;o). A jsem ráda, že s těma který můžu sdílim maximálně lahev vína ;o). Protože charita jde dělat i bez náhrdelníku z diamantů!

Pro dnešek vše, užívejte podzimu (na mě už je teda docela zima!) a příště zase přijďte!

Pac a pusu D*