Koza zahradnicí...

…to jsem celá já!

Taková ta klasika… 

Dostanete/koupíte si/nacpou vám/…doplňte další… kytku/kaktus/palmu/…zase doplňte…

A ono vám to chcípne. Za den, za týden, za měsíc. Prostě chcípne.

Už asi tisíckrát jsem zkoušela něco pěstovat. Ve výsledku není důležité co, protože to vždycky dopadlo stejně. Kaktus byl promáčenej (a to jsem ho za rok a půl zalila možná dvakrát). Rýmovník uschnul (a to jsem ho zalévala každý týden). Orchidej? Peklo na zemi! Svojí první jsem zahubila asi po půl roce a to při příležitosti lázně - chtěla jsem jen otřepat hlínu z toho plastového květináče, s orchidejí jsem !lehce! zatřásla a všechny listy upadly do dřezu.

To jsem já a pěstování rostlin v jednom odstavci.

A teď z druhého konce.

V patnácti jsem od mámy dostala pokojovou palmu (asi, nevyznám se v tom, ale mělo to kmen, pár listů, znáte to…). Od té doby už uběhlo dost času a tohle monstrum za tu dobu vyrosto z asi 30cm na 2 metry a nějakej kousek. Přežila dvoje stěhování, období, kdy v našem prvním společném bytě s Kubou trávila většinu roku venku na terase a ve druhém zase schytala nejtmavší místo v kuchyni vedle lednice. Zalévám jí sporadicky, už asi milionkrát jsem jí přesazovala - po čase ze všech květináčů vylejzaj kořeny - a ONO TO POŘÁD ROSTE!!!! Dodnes mamku podezřívám, že si špatně přečetla cedulku s popisem a místo pokojové rostliny vzala venkovní...

Tak a teď k tomu, jak se mi stalo, že jsem z ničeho vypěstovala X rostlin co žijou a dokonce je porozdávala ostatním…

Jako každý kdo okukuje blogy, vlogy a nevím jaké ještě -gy jsem jednu dobu neviděla nikde nic jiného než jen avokádo. Z pecky, jen tak, doma vypěstovaná rostlinka co každému dělá radost a vlastně ani nepotřebuje moc starosti. To bych nebyla já, abych to nechtěla vyzkoušet! Máme přece balkon, všechny kytky pochcípaly (nechoďte na mě s fialkama, maceškama, muškátama,… to nikdy nepochopim!) a tohle by tam mohlo vydržet. Aspoň přes léto!

Avokádem se s Kubou cpeme pravidelně, oba dva se můžeme utlouct, takže o pecky není nouze. Jak na pěstování? Strejda Google poradil a po přečtení asi 50ti článků je ze mě odborník! Napíchat párátka, nechat vylézt kořínek a stonek, přesadit, hodně zalejt vodou… Šlo to jako po másle! Nebudu vám tu o tom psát nic bližšího, všude je mraky informací…

Jen jsem se vám chtěla pochlubit, že jsem na chvíli byla avokádem postižená, vypěstovala jsem jich plno, většinu rozdala a doma si nechala dvě… A je zima, tak jsou chudáci taky v kuchyni (přece mi na tom balkóně nezmrznou!) a já z nich mám radost :o).

Tak neházejte flintu do žita (kaktusu, palmy, muškátu,..) a zkuste to taky, klidně něco ještě jednoduššího!

Protože jednou to přece musí vyjít ;o).

Pac a pusu D*

Přečteno: leden 2017

První letošní Přečteno.. A já ani nevím jak vás přivítat!

Tak tedy: vítejte!

Trocha srandy na začátek a teď už jedem absolutně vážně! Přečteno za leden? Dva kusy prosím. A to si člověk fandí jak když je venku hnusně zaleze s knížkou a za víkend natlačí aspoň tři.. Prd přátelé! Stránky hltám nejvíc v metru a v tramvaji a v nejlepším musím přestoupit, vystoupit, koukat na cestu.. Pfff… No, jsem optimista, lepší něco než nic… Jen mě trochu zaráží, že můj seznam "Chci si přečíst" se neustále rozšiřuje a v seznamu "Přečteno" toho zas tolik nepřibývá… A to si prosím říkám knihomol…

Konec keciček, pojďme se mrknout na ty dva kousky! Protože příště… Bude možná ještě hůř - rozečetla jsem asi nejobsáhlejší knihu v životě, tak snad ji za únor zmáknu!

Stephen King - Srdce v Atlantidě

Anotace:

Sbírka povídek Srdce v Atlantidě vyvolala zuřivé diskuze mezi příznivci Stephena Kinga považovaného za mistra moderního hororu. Jednotlivé příběhy se odehrávají v časovém rozmezí čtyřiceti let. Od začínajícího konfliktu ve Vietnamu, viděného očima univerzitního studenta, který má problémy se závislostí na karetní hře, až po následky, které tato válka zanechala v duši válečného veterána, snažícího se zapomenout na prožité hrůzy.

Srdce v Atlantidě je Kingova nová sbírka příběhů, jež jsou vzájemně - ať tak či onak - propojeny. Tradičně se zde prolínají prvky hororové s realistickými. Nic neubírá na vynikající pověsti a vyhledávanosti autora.

Co na to já:

Sbírka povídek jo… Při čtení té první jsem měla dojem, že se při psaní anotace někdo seknul a je to prostě jeden příběh. A vlastně jsem nebyla daleko od pravdy. Všechny příběhy jsou mezi sebou provázané a i když jsem se na začátku nemohla začíst, došla jsem do fáze, kdy se mi kniha těžce odkládala. I když jsou povídky seřazené od nejdelší po nejkratší (pokud se pletu prosím za prominutí, ale měla jsem ten dojem) neubírá jim to vůbec na intenzitě a dojmu, který ve vás zanechají. Mám pocit, že Vietnam a situace kolem něj se u nás až tak neřeší a tak tuhle knihu můžete brát třeba I jako doplnění znalostí… Každopádně báječný pan King, jako vždy, možná až na příliš nadpřirozené nadpřirozeno v první povídce… Ale to jsem celá já, potřebuju aby i neuvěřitelné věci působily alespoň trochu reálně… Já vím, že to nedává smysl… ;o)

Deborah McKinlay - Rendez-vous v Paříži

Anotace:

Když anglická čtenářka románů Eva Petworthová napíše úspěšnému americkému autorovi Jacksonu Cooperovi a pochválí mu scénu v jeho knize, oba zjistí, že sdílejí vášeň pro vaření. To zažehne vztah, který změní jejich životy. Přátelství se rozvíjí a navzájem si svěřují detaily svého života. Jack má barvité přátele a řadu mladých obdivovatelek, ale není spokojený. Eva měla chladný vztah ke své matce a nyní se snaží překonat napětí mezi sebou a svou dcerou, která se má vdávat. Eva a Jackson se sbližují stále více i přes velkou vzdálenost, která je odděluje. Radí si navzájem a snaží se překonat své problémy. Chtějí se poznat osobně, a tak vznikne nápad. Rendez-vous v Paříži. To je to správné místo pro dobré jídlo a snad i lásku…

Co na to já:

Po vydatném díle jedna dietní romantika. Teda jak se to vezme, protože v téhle knize se dost vaří a jí… A vy tak musíte odolávat nutkavému pocitu jít něco uvařit, upéct a hlavně pak sníst… Podle názvu jsem čekala, že se bude příběh odehrávat v Paříži, představovala jsem si deštivá rána v kavárně s výhledem na rozlehlé ulice tohoto krásného města… A ono ne. Eva a Jack jsou každý na jiné straně oceánu během celého příběhu. Přesto, nebo právě proto, má spletitost jejich osudů své kouzlo. A I když konec nemá vyloženě happy end, o nic nepřicházíte. Milé a příjemné čtení, které máte za chvilku v sobě, ani nevíte jak.

A to je vše, přátelé!

Pac a pusu D*