Přečteno: únor 2017

Třetinu března už máme za sebou a ostuda (já) jsem tu s novým článkem o přečtených knihách za měsíc únor.

Abych se vám přiznala, únor mi utekl tak rychle jak je to jen možné. I když je jen o dva dny kratší než průměrný měsíc, připadalo mi, že se zkrátil snad o 14 dnů. Některé povinnosti a závazky mi z koláče času ubíraly další kousky a já už se těším, jak se mi (snad) koncem tohoto měsíce podaří začít relaxovat a pracovat zase trochu na sobě.

Protože hlavně právě se sebou trávímě většinu života ;)

Dost řečí, jdeme na to!

Stephen King - To

Anotace: 

Hrůza v podobě démonického vraždícího klauna Pennywise se do Derry vrací každých sedmadvacet let. V roce 1957 se zkázu podařilo odvrátit skupině sedmi dětí, outsiderů, jimž se každý vysmíval. Koktající Bill, černoch Mike, obézní Ben, ukecaný Richie, astmatický Eddie, židovský chlapec Stanley a Beverly, dcera věčně opilého žebráka. Všichni už mají své životy, rozprchli se do všech stran, někteří jsou úspěšní, jiní ne. Musí se ale znovu setkat a splnit dávný slib, na který už zapomněli, z něhož však přesto mají podvědomě hrůzu. Po letech se vracejí do Derry, aby se s Pennywisem utkali ještě jednou. Jenom oni jsou schopni společnými silami, zlo sídlící v kanálech pod městem, porazit. Postupné rozpomínání se na minulost, která rozhodně nebyla harmonická, je bolestivé a parta bývalých dětí ví, že ve zkoušce, jíž se nemůže vyhnout, půjde o všechno… TO je možná nejsugestivnější román krále hororu a děs v něm je natolik reálný, že už vždycky budete obcházet kanálové mřížky s mrazením v zádech.

Co na to já:

Klasika všech klasik, troufám si říct.

O téhle knize už snad bylo řečeno vše. Nic tak obsáhlého jsem zatím v životě nepřečetla a samotnou mě udivuje jak lehce to šlo. Celý příběh se odvíjel bez jakéhokoliv zaškobrtnutí, každá stránka byla něčím zajímavá a tak jsem listovala a listovala až na konec. Ze začátku jsem měla problém zorientovat se ve všech postavách a utvořit si celkový obrázek, nicméně po pár stranách se tenhle problém vyřešil sám, najednou mi bylo vše jasné a známé… Překvapilo mě, že ačkoliv jsem očekávala snad nejděsivější příběh ve svém životě, zase až tak hororové to nebylo… Nejvíc ze všeho mě děsilo, jak se Pennywise dokáže proměnit v to, co konkrétního člověka děsí nejvíc. Tahle představa se mi ani trochu nezamlouvala. Konec příběhu už byl trochu moc, ale to se mi někdy u pana Kinga stává. Miluju jeho horory, příběhy samotné, ale někdy je nadpřirozena trochu moc. Nicméně to jsou jen mé pocity a preference, pokud patříte k těm, co nadpřirozeno vítají s otevřenou náručí, vůbec nic vám dojem z knihy nezkazí.  Ocenila jsem vylíčení osudů jednotlivých hrdinů, tyhle části knihy mě bavily nejvíc. A I díky nim rozumím rozsáhlosti celého příběhu. Pokud by totiž pan King cokoliv vynechal, už by to nebylo ono. Doufám, že si tuhle knihu přečtu v budoucnu znovu.

Zdeněk Svěrák - Nové povídky

Anotace:

Soubor povídek na nejrůznější téma s autorovou typickou hravostí a humorem.

V povídkách se jistě poznáte i vy, protože inspirací pro povídky je Zdeňku Svěrákovi právě život sám. Kdokoli z nás se mohl někdy v životě dostat do stejné situace jako hlavní hrdinové jednotlivých příběhů.

"Ptám se sám sebe, co to vlastně dělám, když píšu povídku. Jako bych našel pecku a dělal kolem ní třešeň. Nebo švestku. Podle toho, co seberu. Jádro každého příběhu jsem našel na cestě. Byl to třeba zážitek, s nímž se mi někdo svěřil, nebo jen věta zaslechnutá od vedlejšího stolu v restauraci. Moje práce spočívá v tom, že si představuju, co bylo před tím a co potom, a hledám v mateřštině slova, která dovedou vrátit dávno snědenému ovoci dužinu a šťávu. Kéž by vám to chutnalo." Zdeněk Svěrák

Co na to já:

Po náročném Kingovi něco na odlehčení. A byla to velice dobrá volba. Zdeněk Svěrák mě baví a jeho povídky taky. Vtipné, příjemné a hlavně ze života. Protože co si budeme povídat, právě život sám píše ty nejlepší příhody. A pak ještě pan Svěrák. Jeho styl psaní je přirozený, takže ani nevíte jak a povídky do vás padají jedna za druhou. U některých se smějete, u některých usmíváte, některé vás pohladí po duši a některé jsou ne přímo smutné, jen tak moc reálné, až vás trochu mrazí. Pokud hledáte příjemné čtení třeba na cestu vlakem, tohle bude rozhodně to pravé.

Pac a pusu D*

Přečteno: leden 2017

První letošní Přečteno.. A já ani nevím jak vás přivítat!

Tak tedy: vítejte!

Trocha srandy na začátek a teď už jedem absolutně vážně! Přečteno za leden? Dva kusy prosím. A to si člověk fandí jak když je venku hnusně zaleze s knížkou a za víkend natlačí aspoň tři.. Prd přátelé! Stránky hltám nejvíc v metru a v tramvaji a v nejlepším musím přestoupit, vystoupit, koukat na cestu.. Pfff… No, jsem optimista, lepší něco než nic… Jen mě trochu zaráží, že můj seznam "Chci si přečíst" se neustále rozšiřuje a v seznamu "Přečteno" toho zas tolik nepřibývá… A to si prosím říkám knihomol…

Konec keciček, pojďme se mrknout na ty dva kousky! Protože příště… Bude možná ještě hůř - rozečetla jsem asi nejobsáhlejší knihu v životě, tak snad ji za únor zmáknu!

Stephen King - Srdce v Atlantidě

Anotace:

Sbírka povídek Srdce v Atlantidě vyvolala zuřivé diskuze mezi příznivci Stephena Kinga považovaného za mistra moderního hororu. Jednotlivé příběhy se odehrávají v časovém rozmezí čtyřiceti let. Od začínajícího konfliktu ve Vietnamu, viděného očima univerzitního studenta, který má problémy se závislostí na karetní hře, až po následky, které tato válka zanechala v duši válečného veterána, snažícího se zapomenout na prožité hrůzy.

Srdce v Atlantidě je Kingova nová sbírka příběhů, jež jsou vzájemně - ať tak či onak - propojeny. Tradičně se zde prolínají prvky hororové s realistickými. Nic neubírá na vynikající pověsti a vyhledávanosti autora.

Co na to já:

Sbírka povídek jo… Při čtení té první jsem měla dojem, že se při psaní anotace někdo seknul a je to prostě jeden příběh. A vlastně jsem nebyla daleko od pravdy. Všechny příběhy jsou mezi sebou provázané a i když jsem se na začátku nemohla začíst, došla jsem do fáze, kdy se mi kniha těžce odkládala. I když jsou povídky seřazené od nejdelší po nejkratší (pokud se pletu prosím za prominutí, ale měla jsem ten dojem) neubírá jim to vůbec na intenzitě a dojmu, který ve vás zanechají. Mám pocit, že Vietnam a situace kolem něj se u nás až tak neřeší a tak tuhle knihu můžete brát třeba I jako doplnění znalostí… Každopádně báječný pan King, jako vždy, možná až na příliš nadpřirozené nadpřirozeno v první povídce… Ale to jsem celá já, potřebuju aby i neuvěřitelné věci působily alespoň trochu reálně… Já vím, že to nedává smysl… ;o)

Deborah McKinlay - Rendez-vous v Paříži

Anotace:

Když anglická čtenářka románů Eva Petworthová napíše úspěšnému americkému autorovi Jacksonu Cooperovi a pochválí mu scénu v jeho knize, oba zjistí, že sdílejí vášeň pro vaření. To zažehne vztah, který změní jejich životy. Přátelství se rozvíjí a navzájem si svěřují detaily svého života. Jack má barvité přátele a řadu mladých obdivovatelek, ale není spokojený. Eva měla chladný vztah ke své matce a nyní se snaží překonat napětí mezi sebou a svou dcerou, která se má vdávat. Eva a Jackson se sbližují stále více i přes velkou vzdálenost, která je odděluje. Radí si navzájem a snaží se překonat své problémy. Chtějí se poznat osobně, a tak vznikne nápad. Rendez-vous v Paříži. To je to správné místo pro dobré jídlo a snad i lásku…

Co na to já:

Po vydatném díle jedna dietní romantika. Teda jak se to vezme, protože v téhle knize se dost vaří a jí… A vy tak musíte odolávat nutkavému pocitu jít něco uvařit, upéct a hlavně pak sníst… Podle názvu jsem čekala, že se bude příběh odehrávat v Paříži, představovala jsem si deštivá rána v kavárně s výhledem na rozlehlé ulice tohoto krásného města… A ono ne. Eva a Jack jsou každý na jiné straně oceánu během celého příběhu. Přesto, nebo právě proto, má spletitost jejich osudů své kouzlo. A I když konec nemá vyloženě happy end, o nic nepřicházíte. Milé a příjemné čtení, které máte za chvilku v sobě, ani nevíte jak.

A to je vše, přátelé!

Pac a pusu D*

Přečteno 2016 rekapitulace

Konečně je to tu! Rekapitulace 2016!

Celkem se mi v roce 2016 podařilo přečíst 33 knih. Asi si teď říkáte, že to není žádná sláva, ale já jsem spokojená. 

Na to, jak byl uplynulý rok v mnoha ohledech šílený a nepředvídatelný je to docela výkon, samotnou mě to překvapilo. Čtení totiž šlo v mnoha případech stranou, několikrát jsem se i tak trochu nutila a až s koncem roku mě to zas chytlo.. Tak snad to bude letos lepší :o).

O titul nejčastěji čteného autora se letos pere pan King s Candace Bushnell. Což je z extrému do extrému… Větší protiklad bych snad nevymyslela, ani kdybych chtěla :o). Od obou autorů jsem přečetla dvě knihy (jenom? Omlouvám se, pane Kingu…) a myslím, že v případě Candace už ani nic dalšího nepřečtu. Naopak další kingovky už se nemůžu dočkat :o).  Ostatní autoři jsou všichni zastoupeni jen jednou knihou, takže jaksi nemá smysl vytvářet stejný žebříček jako vloni.

Ale pár čísel si přece jen dáme:

• Celkem přečtených knih: 33
• Nejčastěji čtený autor: 1.-2. místo: Stephen King a Candace Bushnell - celkem 2 knihy od každého
• Kniha s nejvyšším počtem stránek: Lars Kepler - Stalker - 600 stran
• Kniha s nejnižším počtem stránek: Jaroslav Vrchlický - Rytíř Smil - 43 stran
• Nejlepší kniha: jednu fakt nedám! Letos mě bavily spíš ponuré příběhy, takže určitě Syn, Temné kouty, Lotosové blues a z těch méně drastických Jíst, meditovat, milovat.
• Nejhorší kniha: měla jsem relativně dobrý výběr a úplně špatná nebyla žádná z přečtených knih. Naštěstí!

Vypadá to, že takhle už je to vše! 

Pokud by vás cokoliv zajímalo, napište mi. A taky mi napište co vy a přečtené knihy za uplynulý rok.

V tom letošním bude klasické přečteno vesele pokračovat, takže další na řadě bude přečteno za leden 2017 ;o)

Pac a pusu zase příště! D*

Přečteno: prosinec 2016

Nádherný víkend všem!

Venku mrzne až praští a mně se nic moc nechce.. Tak jsem se rozhodla dát konečně dohromady mini prosincové přečteno. Čím víc se blížily Vánoce, tím míň času jsem věnovala čtení… Místo něj jsem radši balila dárky, koukala na pohádky a nebo se jen tak poflakovala a kochala se atmosférou :o).

Přes svátky mi ale knížky začaly chybět a tak jsem narychlo přelouskala Bridget… Co si o ní myslím si můžete přečíst níž ;o).

Fredrik Backman - Muž jménem Ove

Anotace:

Román o lásce, pořádném nářadí a o tom, proč je důležité jezdit saabem. Ovemu je padesát devět let. Řídí saab. Na pozici předsedy družstva vlastníků byl sice vystřídán už před pár lety — což on sám považuje za převrat, ale to mu rozhodně nebrání ve vykonávání funkce strážce pořádku. Samozvaného strážce pořádku. Když se do protějšího domku přistěhují noví sousedé a místo pozdravu se jim jen tak mimochodem podaří nacouvat do Oveho poštovní schránky, spustí se kolotoč nečekaných událostí — začíná příběh o překvapivém přátelství, toulavé kočce a prastarém umění řídit. A o tom, jak se změní životy lidí, kteří se s Ovem setkají.

Co na to já:

Když jsem knížku začínala číst, moje první reakce bylo mírné zděšení. Hned po pár stránkách člověk zjistí, že hlavní hrdina chce spáchat sebevraždu. A to mi trochu sebralo vítr z plachet. Doufala jsem, že celá kniha nebude depresivní a jen o tom, jak se někdo snaží zasebevraždit. Naštěstí jsem se ale o několik stránek dál smála nahlas a děkovala autorovi, že mě v té depce nenechal. Rozhodně můžu tuhle knihu jenom doporučit, mně se líbila moc a těším se na nějakou další, podobnou.

Helen Fielding - Bridget Jonesová: láskou šílená

Anotace:

Bridget Jonesová se vrací po téměř šestnácti letech na scénu. Leccos se bezpochyby změnilo, ale hodně toho zůstalo při starém. Pravda, Bridget zestárla, sama vychovává dvě děti, ale na jejím přístupu k životu se nezměnilo zhola nic. Někde pod povrchem té současné dospělé Bridgit je pořád ta rozpustilá třicítka, co se po hlavě vrhá do nových dobrodružství, věří v lásku až za hrob, je magnetem na trapasy a neustále řeší svou váhu. A i když do jejího seznamu předsevzetí přibyly nové výzvy („Přestanu před dětmi varovně počítat „Raz… dva…“, aniž jsem rozhodnutá, co vlastně udělám, až řeknu „tři“…“) a některé zůstaly stejné („Nebudu jíst víc než tři Big Macy nebo panini se sýrem a šunkou ze Starbucks týdně…“), je jasné, že Bridget, kterou milují miliony čtenářů po celém světě, je zpátky v plné polní. Bridget je zpět a je prostě skvělá! Budete se smát, budete plakat a hlavně – budete ji milovat!

Co na to já:

Loňský vánoční dárek, který jsem konečně přečetla o letošních Vánocích :o). Musím říct, že mě osobně víc bavila ta stará (=mladší) Bridget. Ne že by tahle byla špatná, jen je.. Jiná. Asi to bude trochu tím, že jsem věkem blíž k té praštěné třicítce (bože můj, už jenom asi 3 a půl roku mi do ní chybí). I když zas musím přiznat, že téhle starší Bridget se asi dějou větší a šílenější věci. Její karamboly ať už v lásce nebo v péči o děti mě rozesmály i rozesmutněly, takže knížka svůj účel určitě splnila… A teď se konečně můžu podívat na poslední film :o).

Pro dnešek je to všechno, ještě pro vás chystám tradiční rekapitulaci přečtených knih za uplynulý rok, ale tu si dáme někdy příště ;o).

Pac a pusu D*

Přečteno: listopad 2016

Krásný přelom týdne!

Jako obvykle jsem se vším ve skluzu a jsem ráda, že jsem se (konečně!) dokopala k přečteným knihám za listopad. Co vám budu povídat, z toho počtu (jsou jen dvě, zase) vám musí být jasné, že mi to poslední dobou nějak nejde… A to je podzim! Na podzim přece všichni čtou, leží pod dekou, pálí svíčky a nedělají nic jiného! Chachááá, tak snad se mi to taky povede ;o).

Andy Weir – Marťan

Anotace:

Je nejslavnějším mužem na Zemi. Má to však háček: není na Zemi… Před šesti dny se Mark Watney jako jeden z prvních lidí prošel po Marsu. Teď je přesvědčený, že bude prvním člověkem, který tam zemře. Málem zahynul v prašné bouři a zbytek jeho posádky odletěl v domnění, že je mrtvý. Mark nemá jak odeslat zprávu, že přežil. A i kdyby se s lidmi na Zemi spojit dokázal, zásoby mu dojdou mnohem dřív, než by stačila dorazit pomoc. Mark se však nevzdává. Vyzbrojen pouze svým důvtipem, technickými dovednostmi a nevyčerpatelným smyslem pro humor, který se pro něj stane nejcennějším zdrojem síly, se pouští do tvrdošíjného boje o přežití. Jak zdolává jednu zdánlivě nepřekonatelnou překážku za druhou, začíná věřit, že by na cizí planetě přece jen mohl obstát. Jenže Mars mu ještě přichystá nejedno překvapení…

Co na to já:

Tohle je něco! Tahle kniha mě vážně bavila! Musím se přiznat, že v knihovně jsem po ní sáhla jen proto, že jsem měla v notebooku připravený stejnojmenný film, na který jsem se chtěla podívat. A jsem ráda, že jsem vydržela. Děj nemá žádné prodlevy, všechno hezky utíká a plyne. Navíc jsem měla častokrát pocit, že tentokrát už se fakt něco stane a bude to celé v pr…. . Nechci prozrazovat jak to nakonec dopadne (i když kdo viděl film tak ví) ale čtení je to opravdu skvělé. Chvílemi jsem se smála nahlas (Kuba vám to může dosvědčit) a chvílemi bych si snad i začala okusovat nehty nervama, jak to celé dopadne. Za mě 5/5, určitě doporučuju!

Aňa Geislerová - P.S.

Anotace:

Soubor fejetonů, kterými herečka Aňa Geislerová přispívala do magazínu ELLE, nyní vychází knižně. V souhrnném vydání vyvstává příběh, který mohl dříve čtenářům snadno uniknout; příběh části života, ve které jako by se odehrálo úplně všechno. Příchod nových členů rodiny, odcházení těch starých, lásky, pády, úspěchy, problémy. Pět podivuhodných let, k nimž autorka přidala ještě několik dříve nepublikovaných textů.

Co na to já:

Nádherná knížka (vizuálně). Obsahově o něco slabší.. Ilustrace Lely jsou úžasné a skvěle doplňují krátké fejetony. Anin styl mám celkem ráda, jen toho tady na mě bylo dost. Nechci zkoumat jak moc jde spíš o fikci - při několikáté zmínce o bílých peřinách jsem šla do kolen – fakt má doma někdo POŘÁD povlečeno bíle?!? Některé fejetony jsou vážně báječné, na jiných je ale bohužel znát marná snaha o to, aby byly vůbec „o něčem“. Měla jsem ji číst po částech. Já vím. Ale to prostě neumím. Pokud jste šikovnější a knihu si rozumně nadávkujete, budete spokojenější a bude se vám líbit víc ;o).

Dnes už je to vše, mějte se krásně!

Pac a pusu D*

Přečteno: říjen 2016

Ahoj všem, přeju hezký den :)

Jako obvykle nás dneska čeká přečteno, tentokrát za říjen.

Po "nečtecím" září bylo naštěstí v minulém měsíci o něco víc času a já se mohla ponořit do několika příběhů…

A které to byly?

Tyhle:

Kristina Ohlsson - Lotosové blues

Anotace:

Venku lije jako z konve a do advokátní kanceláře Martina Bennera přijde zoufalý muž, který tvrdí, že jeho sestra potřebuje pomoc. Má to ale jeden háček. Jeho sestra je totiž mrtvá. Než spáchala sebevraždu, přiznala se k pěti vraždám. A její bratr teď chce očistit její jméno a najít jejího zmizelého syna. Martin Benner má všechno, co si může přát. Skvělou práci, krásné ženy a malé dítě. Má ovšem i své slabosti. Například nedokáže odolat výzvám. A při hledání pravdy se dopustí strašlivého omylu.

Z úspěšného advokáta se stane pouhou figurkou v závratně vysoké hře, jež vyústí v tu nejděsivější noční můru.

Co na to já:

Tohle mě rozhodně bavilo! Až tak moc, že jsem se hned druhý den vypravila do knihovny pro další, navazující knihu… A ta samozřejmě byla vypůjčená, tak si počkám ;o). Od začátku mi přišlo, že děj dost rychle postupuje, nikde jsem si nevšimla nějakých větších zádrhelů. Mezi kapitolami se sem tam objevují rozhovory Martina s jedním novinářem a to mi přišlo zajímavé - celý děj totiž vypráví Martin sám a vy tak máte pocit, že jste součástí jejich setkání a vlastně jen posloucháte jak se ti dva baví. Nijak to nenarušovalo děj, spíš jsem se naopak těšila na následující kapitoly. Děj jako takový je zajímavý, Martin se při pátrání po pravdě dostává do různých situací, které si člověk ani neumí představit… Jediné, co mě mrzí je konec knihy… Nemám ráda konce bez konce - jestli mi rozumíte. Autorka se čtenáře snaží nalákat na druhou knihu, ale je utrpení jakmile druhý díl nemáte hned u sebe… No, budu to muset zvládnout a počkat si na něj… Do té doby budu doufat, že mě za odměnu bude čekat happy end ;o).

Yvonne Keuls - Matka Davida S. narozeného 3.července 1959

Anotace:

Děj se odehrává v Holandsku v době, kdy lidé téměř neví, co je to droga a jaké následky může její užívání mít. Knihu nevypráví David, ale jeho matka. Ta popisuje jeho život od dětství, aby se člověk zamyslel, kde se mohla stát chyba, především však jeho drogové období, kdy neví, co se s ním děje, má strach, když není doma, nebo že zazvoní telefon a tam jí někdo oznámí, že je mrtvý.

Příběh je plný zklamání, slibů a zoufalství. Vše začalo u marihuany, pokračovalo od hašiše a LSD až po heroin. Matka velice otevřeně popisuje své pocity, naděje, zoufalství a bezmoc.

Co na to já:

Tuhle knížku jsem měla na seznamu k přečtení asi od patnácti… V té době pro mě byla tahle tematika zajímavá a vlastně jsem skoro nic jiného nečetla… Memento, My děti že stanice ZOO a všechny tyhle absolutně typický feťácký záležitosti… Jenže tahle nebyla nikde k sehnání… Až teď, když jsem bloumala naší knihovnou na mě vykoukla z regálu. No, kdybych ji četla tenkrát, asi by se mi líbila víc. Je jasný, že kdo si neprožil něco podobného, těžko může soudit jak by se sám zachoval, ale… Mě prostě absolutně vytáčela naivita celé rodiny, to jak svému synáčkovi šli na ruku i to jak o tom všem přemýšleli. Chápu, že se vše odehrávalo v úplně jiné době, ale netvrďte mi, že už tenkrát nebylo možné najít nějakého odborníka. Ještě v Holandsku. Třeba ne, ale i tak si myslím, že všem zúčastněným chyběl selský rozum…

Cheryl Jarvis - Náhrdeník

Anotace:

Neobyčejný příběh obyčejných žen Třináct žen, z nichž každá je jiná a některé se mezi sebou ani neznají, si společně zakoupí luxusní diamantový náhrdelník. Tento šperk jim však nakonec přinese daleko víc než jen spoluvlastnictví drahých kamenů. Přestože jsou tak odlišné, všechny mají jedno společné: potýkají se s každodenními starostmi i závažnými problémy, hledají si svou cestu i životní hodnoty, potřebují přátelství a lásku a touží po pochopení. Jejich jednotlivé příběhy se mohou stát inspirací i pro nás.

Co na to já:

Popravdě jsem podle anotace čekala něco trochu jiného. A pak jsem byla překvapená, co že to vlastně čtu :o). I to se někdy stává. Není to úplně můj styl (v knihovně jsem prostě šáhla po pěkný obálce), ale i tak má tahle kniha něco do sebe. Už jen ta myšlenka sdílení něčeho, co by si žádná z žen nemohla sama dovolit. A hlavně charitativní myšlenka, která se na tohle sdílení napojila. To není vůbec špatný nápad. I když sama bych se do něčeho podobného asi nepustila, moc nemusim vyloženě ženský skupiny ;o). A jsem ráda, že s těma který můžu sdílim maximálně lahev vína ;o). Protože charita jde dělat i bez náhrdelníku z diamantů!

Pro dnešek vše, užívejte podzimu (na mě už je teda docela zima!) a příště zase přijďte!

Pac a pusu D*

Přečteno: září 2016

Co vám budu povídat, tenhle měsíc je to spíš nepřečteno.

Jak jste si mohli všimnout, tak i moje aktivita na blogu není v poslední době nic moc… Pár článků mám v hlavě (nejsem ten typ co je dává dohromady dopředu) ale energie nějak není… A to (kupodivu) ani na čtení. V mém osobním životě teď probíhá několik změn a já prostě nejsem schopná ze sebe cokoliv vydat, nebo se i na cokoliv (kromě aktuálních změn) soustředit. Aspoň touhle pravidelnou rubrikou se to tu teď pokusím vzkřísit a sama doufám, že se zase vrhnu do tvoření, vymýšlení a postování těch nejvíc nejlepších článků ;o).

Není každý den posvícení… Ale teď už jdem na to - jedna jediná osamocená knížka je tu!

Jenny Lawson - Fakt se to stalo?

Anotace:

Jenny Lawson patří k nejvtipnějším a nejsledovanějším americkým bloggerkám, kterou oceňují i takové známé osobnosti jako Neil Gaiman pro její odvážně černý, politicky nekorektní, často bizarní humor, s jakým glosuje svůj život. Ve své literární prvotině popisuje klíčové události z dětství, které prožila v zapadlém městečku bůhvíkde v Texasu. Dominoval mu pábitelský otec se zálibou ve vycpávání zvířat, nepředstavitelně nuzné rodinné poměry, exotičtí prarodiče z Československa a traumatické zážitky ze školy, až se čtenáři tají dech, a zároveň originálně komické, až bolí bránice. Historky z období dospělosti jsou plné vtipných manželských hádek s excentrickým manželem, bojem s propukající duševní poruchou zahrnující sociální fobii, deprese, panické záchvaty a obsese, které v nás evokativně vyvolávají pochybnosti o normalitě vlastní a našeho okolí. Svým sarkastickým, provokujícím, ale statečným postojem k životním eskapádám, svou tolerancí a otevřeným srdcem bude českému publiku nejvíce připomínat Betty MacDonaldovou a její román Co život dal a vzal.

Co na to já:

No, kdyby Betty mluvila sprostě, tak možná i jo ;o). Věřím, že tahle kniha není pro každého. Já ji vídala na spoustě plakátů a trochu mi utkvěla v hlavě i díky myšákovi na obálce. A když jsem naposledy bloumala po knihovně, čekala na mě. Můj názor je, že je to velká sranda! Pokud jste člověk, který se umí nad spoustou věcí povznést, zasmát se občas i kravině a nevadí vám sem tam nějaká ta vulgárnost, myslím, že tohle zvládnete a zasmějete se ;o). Já se chvílemi smála nahlas, chvílemi i dost nečekaně a jsem sama překvapená, jak mě tohle dílko bavilo. Příhody, které se Jenny za její život staly jsou sice (některé) dost neuvěřitelné a mě napadalo, jestli je to fakt možný… A víte co? Je! Život nám všem přináší spoustu neočekávaných okamžiků a tady vidíte, že v tom nejste sami. A že se někomu dějí ještě šílenější věci ;o) Takže "palec nahoru" a určitě doporučuju. Pro zlepšení nálady - ideál!

A to je vše, přátelé!

Vím, nic moc, ale snad to příště bude lepší ;o).

Bohužel mě někdy převálcujou dospělácké starosti a pak nemám na žádné hraní náladu..

Ale přiznejte se, že to tak taky někdy máte?

Pac a pusu D*

Přečteno: srpen 2016 + pozvánka na víkend

A je tu opět pravidelná nálož přečtených knih!

Musím říct, že srpnové knihy mě všechny bavily a jsem spokojená s výběrem :o). Naštěstí se mi málo kdy stává, že čtu něco, co mě fakt nebaví a tak se mi i moje poznatky píšou o to lépe ;o). No a co že jsem v srpnu přečetla? Tohle:

Lars Kepler - Stalker

Anotace:

Bez Joony Linny je policie bezmocná. Před devíti lety byl pastor Rocky Kyrklund odsouzen za brutální vraždu a svěřen do psychiatrické péče. Z události si nic nepamatuje — od tragické autonehody trpí opakujícími se výpadky a ztrátou paměti. Ve stejnou dobu, kdy se Rocky Kyrklund znovu vrací do společnosti, někdo policii pošle video ženy v okně. Následujícího dne je žena nalezena mrtvá. Brutalita vrahova útoku vyšetřovatele dovede k Rockymu Kyrklundovi. Policii přijde další videonahrávka. Nikdo nerozumí tomu, co se to děje. A Joona Linna více než před rokem zmizel. Skoro všichni si myslí, že je mrtvý. Skoro všichni.

Co na to já:

Skoro všichni… No, ještě že tak! Tahle knížka je napínavá od začátku až do konce a budete mít problém se od čtení odtrhnout, to vám garantuju! Stalker je totiž zase perfektní, stejně jako předchozí díly série s Joonou. Když si představím, že v momentě kdy je člověk v klidu, sám doma a užívá si té pohody, může za oknem být někdo, kdo to pozoruje… A navíc má hodně nekalé úmysly… Brrr! I u nás na chodbě v paneláku jsem se po výstupu z výtahu otáčela na všechny strany, jestli na mě někdo nečíhá (a dělám to do dneška). Kniha vás vyděsí, napne a vy budete přemýšlet, jak tohle všechno může skončit.. Když se navíc na vrchol všech podezřelých dostane uznávaný psychiatr, Joonův přítel a někdo, o kom vás do teď nikdy nenapadlo pochybovat… Tohle mě dostalo a já jsem moc ráda, že všechny knihy série odpočívají doma v mé knihovně.

Mikael Niemi - Muž, který zemřel jako losos

Anotace:

Děj je zasazen do současnosti, zejména do Tornedalenu, pohraniční oblasti obývané rázovitou finskou národnostní menšinou. Několik odboček však zavede čtenáře i do Stockholmu. Text je pro autora typický svým nezaměnitelným nábojem. Mrzoutský důchodce Martin Udde je nalezen mrtev ve svém domě - byl zavražděn skutečně netradičním způsobem. Místní policie je posílena půvabnou Terezou Fosnessovou ze Stockholmu, která vede vyšetřování. Podezření záhy padne na Esaiase Vanhakoskiho, který bez okolků doznává, že Uddeho nenáviděl. Příběh se však postupně rozvíjí v mnohem košatější útvar, než bývá u běžných detektivek zvykem. Líčí lásku Terezy a Esaiase, zamýšlí se nad nezbytností jazykových a kulturních kořenů a nad tím, co se stane, když je o ně člověk připraven, takže výsledkem je pozoruhodná výpověď o pokusu zničit tornedalskou finštinu - zábavná a vážná zároveň, a navíc naprosto jedinečná.

Co na to já:

Aby té severské krimi náhodou nebylo málo! Losos je ale tak trochu jiná detektivka. Zápletka je trochu klasická - mrtvý stařec, kterého všichni nenávidí. Trochu jako Hercule Poirot - teď jen tipovat, kdo z celého městečka měl největší zájem na tom, aby tenhle chlap zaklepal bačkorama. Což není špatné. K tomu navíc i trochu zakázané lásky - policistka a hlavní podezřelý - to je neobvyklý pár, ale já jim fandila! Když si vzpomenu, jak spolu jedli sushi v sauně… To bych taky někdy vyzkoušela! Nejzajímavější ale pro mě bylo téma národní menšiny, jazykových bariér a dalších věcí co k tomu patří. Snaha místních obhájit svůj dialekt maënkieli byla obdivuhodná a já byla s nimi. Podle mého názoru, jsou právě tyhle (a další) odlišnosti to zajímavé na každém z nás a měli bychom si konečně uvědomit, že není cíl být jako všichni ostatní. Co bychom třeba mi dělali bez ostraváků? ;o)

Radka Třeštíková - Bábovky

Anotace:

Dvanáct žen, dvanáct osudů propojených v jednom románu. Napadlo vás někdy, co řeší milenka ženatého muže a jaká je ve skutečnosti ta příšerná manželka, o které jí on vypráví? Nebo proč má sestra manželky tak špatný vztah se svojí dcerou? Jak se vlastně cítí ta patnáctiletá holka, na kterou si rodiče nikdy neudělají čas? A kam se vlastně poděly ty peníze? Kdo je vzal, kdo je ztratil, kdo je utratil, kdo je našel a kdo je bude muset vrátit? Nechte se strhnout upřímnou zpovědí hlavních hrdinek, kde nechybí ironie, humor, bolest, napětí, nenávist ani láska. Kde se emotivní příběhy vzájemně prolínají, jeden vede ke druhému, k celé řadě zajímavých rozuzlení a potom nerušeně pokračují dál, někdy šťastně, někdy ne, takový už je život.

Co na to já:

A teď z jiného soudku. Po Bábovkách jsem pokukovala už od jejich vydání, nebyla jsem si ale jistá, jestli je to to pravé právě pro mě. Nakonec mě z rozmýšlení vytrhla kolegyně z práce, která si Bábovky koupila jako čtení na dovolenou… Na kterou jede v říjnu :o). A byla tak hodná, že mi je v mezičase půjčila. Upřímně rovnou říkám - je to trochu depka. Ale reálná. Stejně jako v životě, ani tady příběhy nekončí vždy happy endem. Až na výjimky moc nemusím povídky a bála jsem se, že mě to nebude bavit. Příběhy se ale vzájemně proplétají a člověk zjistí, že ve výsledku čte jeden velký příběh. První kniha od Třeštíkové a ne poslední, ne že bych byla úplně nadšená, ale něčím mě zaujala…

Tak, to by bylo! A teď rychle k pozvánce na jednu víkendouvou akci (kterou u mě nevidíte poprvé a pod štítkem Porsche už pár zmínek najdete ;o)).

Ve Liberci - tedy přesněji v areálu pivovaru Konrad ve Vratislavicích se totiž zase chystá Ferdinand Porsche Festival (2. - 4.9.2016) a já jsem natěšená jak malá holka na cukrárnu! Spousta aut, doprovodný program, půlnoční orientační rallye… To je myslím hodně slibné ;o). Víc informací najdete tady a já se těším, že se potkáme!

Pac a pusu D*