Porsche Museum Stuttgart

Slibovaný muzeo-článek je tu!

A není o jen tak nějakém muzeu.. I když u mě už se asi dá tak trochu čekat že by mohlo jít o auťáky ;o).

Začátkem října jsem měla báječnou možnost zajet se podívat do Stuttgartu, kde se nachází nejen Porsche Museum, ale třeba i samotný výrobní závod Porsche a krásný autosalon plný nových a voňavých aut. Jako jedna z mála automobilek si Porsche drží to svoje a nepřesouvá výrobu nikam do Číny - podle mě trochu znak kvality, ale to nechám na každém... ;o).

Původní muzeum bylo otevřeno v roce 1976 v bývalém areálu továrny na výrobu leteckých motorů (stylově!) a mělo plochu cca 620m². Exponáty se tu stejně jako dnes neustále měnily a návštěvníci tak měli stále nové důvody, proč do muzea zajít. A proč taky ne, když vstup byla zdarma!

Nové Porsche museumbylo otevřeno v roce 2009 v nové moderní budově, která je tak nakloněná že vypadá, jako by každou chvíli měla spadnout. Užitná plocha je tu neuvěřitelných 27692m². Nenajdete tu jenom auta, ale i info o životě Ferdinanda a Ferryho, sem tam nějaké to motto, spoustu pohárů z různých závodů a můžete si i vyzkoušet, jaký zvuk které Porsche má.

Výstava, která probíhala v době mojí návštěvy měla název "Die transaxle äre" a byla pořádaná k výročí 40 let konstrukce transaxle (motor vpředu a převodovka u zadní, poháněné nápravy) - převážně tak byla zaměřená na modely 924, 944, 968 a 928.

Nebudu vás tu zatěžovat detaily o jednotlivých modelech a nechám vás už jen nakouknout pod pokličku krásné (nejen) historie vozů Porsche.

A příště si dáme malé DIY, třeba pro maminky k Vánocům ;o)

Pac a pusu D*

"141" Ferdinand Porsche Festival

Ahoj všem!

Vím, že tentokrát mi to trochu trvalo, ale (konečně!) jsem tu s malým fotoreportem z Ferdinand Porsche Festivalu, který se začátkem září konal ve Vratislavicích nad Nisou.

Takhle akce je pro mě vždy spojením krásných vozidel, výletů a přátelských posezení (dlouho do noci ;o)). A tak se nemůžete divit, že se každý rok těším jak malá holka! Auta mě zajímají odjakživa (táta chtěl vždycky kluka - je to poznat ;o)) a tyhle víkendy pro mě bývají tak trochu splněným snem.

I když jsem měla a mám i jiné zájmy a zrovna tyhle akce jsem nevím proč trochu odsouvala, s přibývajícím věkem si jich čím dál víc vážím a čím dál víc si je užívám. Asi dozrávám nebo co ;o).

Dost už bylo tlachání, musím vám přece taky říct, co všechno se dělo!

Akce se letos zúčastnilo celkem 156 vozů Porsche. K nim se dá připočítat pár Liazek, Škodovek, VW, BMW a pár dalších kousků. Účast tedy myslím dost hojná ;o). Mimo jiné jsme se zúčastnili i výletu do Jizerskohorského muzea, kde jsme viděli expozici leteckých motorů a v dalším patře šicích strojů - to bylo něco pro mě!

Víc nic, prohlížení fotek je v tomhle případě výmluvnější (a že jich zase je!) ;o).

Enjoy!

Pac a pusu D*

Přečteno: srpen 2016 + pozvánka na víkend

A je tu opět pravidelná nálož přečtených knih!

Musím říct, že srpnové knihy mě všechny bavily a jsem spokojená s výběrem :o). Naštěstí se mi málo kdy stává, že čtu něco, co mě fakt nebaví a tak se mi i moje poznatky píšou o to lépe ;o). No a co že jsem v srpnu přečetla? Tohle:

Lars Kepler - Stalker

Anotace:

Bez Joony Linny je policie bezmocná. Před devíti lety byl pastor Rocky Kyrklund odsouzen za brutální vraždu a svěřen do psychiatrické péče. Z události si nic nepamatuje — od tragické autonehody trpí opakujícími se výpadky a ztrátou paměti. Ve stejnou dobu, kdy se Rocky Kyrklund znovu vrací do společnosti, někdo policii pošle video ženy v okně. Následujícího dne je žena nalezena mrtvá. Brutalita vrahova útoku vyšetřovatele dovede k Rockymu Kyrklundovi. Policii přijde další videonahrávka. Nikdo nerozumí tomu, co se to děje. A Joona Linna více než před rokem zmizel. Skoro všichni si myslí, že je mrtvý. Skoro všichni.

Co na to já:

Skoro všichni… No, ještě že tak! Tahle knížka je napínavá od začátku až do konce a budete mít problém se od čtení odtrhnout, to vám garantuju! Stalker je totiž zase perfektní, stejně jako předchozí díly série s Joonou. Když si představím, že v momentě kdy je člověk v klidu, sám doma a užívá si té pohody, může za oknem být někdo, kdo to pozoruje… A navíc má hodně nekalé úmysly… Brrr! I u nás na chodbě v paneláku jsem se po výstupu z výtahu otáčela na všechny strany, jestli na mě někdo nečíhá (a dělám to do dneška). Kniha vás vyděsí, napne a vy budete přemýšlet, jak tohle všechno může skončit.. Když se navíc na vrchol všech podezřelých dostane uznávaný psychiatr, Joonův přítel a někdo, o kom vás do teď nikdy nenapadlo pochybovat… Tohle mě dostalo a já jsem moc ráda, že všechny knihy série odpočívají doma v mé knihovně.

Mikael Niemi - Muž, který zemřel jako losos

Anotace:

Děj je zasazen do současnosti, zejména do Tornedalenu, pohraniční oblasti obývané rázovitou finskou národnostní menšinou. Několik odboček však zavede čtenáře i do Stockholmu. Text je pro autora typický svým nezaměnitelným nábojem. Mrzoutský důchodce Martin Udde je nalezen mrtev ve svém domě - byl zavražděn skutečně netradičním způsobem. Místní policie je posílena půvabnou Terezou Fosnessovou ze Stockholmu, která vede vyšetřování. Podezření záhy padne na Esaiase Vanhakoskiho, který bez okolků doznává, že Uddeho nenáviděl. Příběh se však postupně rozvíjí v mnohem košatější útvar, než bývá u běžných detektivek zvykem. Líčí lásku Terezy a Esaiase, zamýšlí se nad nezbytností jazykových a kulturních kořenů a nad tím, co se stane, když je o ně člověk připraven, takže výsledkem je pozoruhodná výpověď o pokusu zničit tornedalskou finštinu - zábavná a vážná zároveň, a navíc naprosto jedinečná.

Co na to já:

Aby té severské krimi náhodou nebylo málo! Losos je ale tak trochu jiná detektivka. Zápletka je trochu klasická - mrtvý stařec, kterého všichni nenávidí. Trochu jako Hercule Poirot - teď jen tipovat, kdo z celého městečka měl největší zájem na tom, aby tenhle chlap zaklepal bačkorama. Což není špatné. K tomu navíc i trochu zakázané lásky - policistka a hlavní podezřelý - to je neobvyklý pár, ale já jim fandila! Když si vzpomenu, jak spolu jedli sushi v sauně… To bych taky někdy vyzkoušela! Nejzajímavější ale pro mě bylo téma národní menšiny, jazykových bariér a dalších věcí co k tomu patří. Snaha místních obhájit svůj dialekt maënkieli byla obdivuhodná a já byla s nimi. Podle mého názoru, jsou právě tyhle (a další) odlišnosti to zajímavé na každém z nás a měli bychom si konečně uvědomit, že není cíl být jako všichni ostatní. Co bychom třeba mi dělali bez ostraváků? ;o)

Radka Třeštíková - Bábovky

Anotace:

Dvanáct žen, dvanáct osudů propojených v jednom románu. Napadlo vás někdy, co řeší milenka ženatého muže a jaká je ve skutečnosti ta příšerná manželka, o které jí on vypráví? Nebo proč má sestra manželky tak špatný vztah se svojí dcerou? Jak se vlastně cítí ta patnáctiletá holka, na kterou si rodiče nikdy neudělají čas? A kam se vlastně poděly ty peníze? Kdo je vzal, kdo je ztratil, kdo je utratil, kdo je našel a kdo je bude muset vrátit? Nechte se strhnout upřímnou zpovědí hlavních hrdinek, kde nechybí ironie, humor, bolest, napětí, nenávist ani láska. Kde se emotivní příběhy vzájemně prolínají, jeden vede ke druhému, k celé řadě zajímavých rozuzlení a potom nerušeně pokračují dál, někdy šťastně, někdy ne, takový už je život.

Co na to já:

A teď z jiného soudku. Po Bábovkách jsem pokukovala už od jejich vydání, nebyla jsem si ale jistá, jestli je to to pravé právě pro mě. Nakonec mě z rozmýšlení vytrhla kolegyně z práce, která si Bábovky koupila jako čtení na dovolenou… Na kterou jede v říjnu :o). A byla tak hodná, že mi je v mezičase půjčila. Upřímně rovnou říkám - je to trochu depka. Ale reálná. Stejně jako v životě, ani tady příběhy nekončí vždy happy endem. Až na výjimky moc nemusím povídky a bála jsem se, že mě to nebude bavit. Příběhy se ale vzájemně proplétají a člověk zjistí, že ve výsledku čte jeden velký příběh. První kniha od Třeštíkové a ne poslední, ne že bych byla úplně nadšená, ale něčím mě zaujala…

Tak, to by bylo! A teď rychle k pozvánce na jednu víkendouvou akci (kterou u mě nevidíte poprvé a pod štítkem Porsche už pár zmínek najdete ;o)).

Ve Liberci - tedy přesněji v areálu pivovaru Konrad ve Vratislavicích se totiž zase chystá Ferdinand Porsche Festival (2. - 4.9.2016) a já jsem natěšená jak malá holka na cukrárnu! Spousta aut, doprovodný program, půlnoční orientační rallye… To je myslím hodně slibné ;o). Víc informací najdete tady a já se těším, že se potkáme!

Pac a pusu D*

Legendy 2016

To bych nebyla já, aby se tu zase nedalo podívat na nějakou tu auto-moto akci ;o).

Sezóna je v plném proudu a jak tak koukám, tyhle "autočlánky" se tu začínají objevovat čím dál častěji. No, snad to nebude na škodu a snad vás to ještě baví… Já osobně si nemůžu pomoct, ale spousta věcí kolen aut mě baví, láká a každou podobnou akci si nadmíru užívám! I moje práce něco společného s auty… Ale o tom třeba někdy jindy. Teď je tu totiž zase jedna čumenda!

Letos jsem opět navštívila Legendy v areálu PN Bohnice a tak se tu můžete podívat na "pár" fotek ;o). Akce to byla skvělá, lidí spousta, aut spousta, motorek spousta… Krásné počasí (fajn, v sobotu přes den padalo průběžně asi pět kapek deště a v neděli jsem extra zmokla, ale i tak ;o)), skvělí přátelé a nádherná podívaná. To vše v jednom víkendu, co víc si přát :o)

Areál byl velice přehledně zobrazený na mapce - co jsem hledala, to jsem lehce našla. Stánků s občerstvením bylo dostatek, rozmístěny byly po celém areálu a tak (jako loni) nehrozilo, že budete mít žízeň a než dojdete ke stánku a vystojíte frontu pravděpodobně omdlíte. Takže rozhodně všechny palce nahoru pro pořadatele!

Na pár fotek z loňského ročníku můžete mrknout tady a teď už jdeme na ty letošní!

PS: Díky mému kamarádovi Michalovi za svezení v offroad zóně, byl to skvělý zážitek!

Pac a pusu D*

Porsche sraz - fotoreport

Krásný den!

Jste taky tak rádi že už je konečně venku slunečno, vcelku příjemně a doufáte, že už to vydrží?

Já teda rozhodně jo!

Dneska to tu bude spíš jen na koukání, moc písmenek nečekejte ;o)

Konečně jsem totiž tak nějak dala dohromady pár (ehm, asi šedesát, líp to neumim ;o)) fotek z prvního jarního Porsche srazu pořádaného Porsche Classic Clubem a i když jste tam nebyli, vezmu vás teď s sebou :o) 

Sraz se konal v Praze, jako první místo setkání byla určena budova opuštěného obchodního centra Prague Outlet v Tuchoměřicích. Tady jsme se byli podívat v Engine Classic CarGallery, což je podle mě zajímavý projekt - je to soukromá galerie plná krásných, jedinečných a zajímavých vozů. Prohlídka byla úžasná, už jen to prostředí opuštěného obchodního centra... Působilo to celé na jednu stranu zvláštně, ale na stranu druhou vlastně docela přirozeně - jako by si člověk místo oblečení vybíral auto ;o) 

Po prozkoumání galerie i vozů všech účastníků srazu jsme se přesunuli na výborný oběd a odtud dál do Muzea sportovních automobilů v Lánech. Milošovi jsme ani moc nemávali, zajímavější pro nás byla prohlídka muzea. Ač to tak nevypadá, mají tu cca 60 vozů a přes sklo jsme ještě nakoukli do depozitu, kde to vypadalo taky moc zajímavě..

No a to by byl ve zkratce první jarní sraz, teď už jen kuk na fotky!

Pac a pusu D*