Posedlost

Krásný nedělní večer!

Čím že jsem to posedlá?

 Poslední dobou starými titulkami Vogue... A hlavou mi pořád lítá, proč už dnes nejsou obálky nových periodik tak krásné, propracované a rafinované? Proč je dneska všechno naservírováno bez jakýchkoliv skrupulí a ženská krása je úplně (až na osobnost a myšlenky - ty z titulky nepoznáme) odhalená? Není to trochu škoda? Já bych řekla, že jo.

 Diktát módního průmyslu je dnes neúprosný... Jasně, taky se mi nelíbí všechno co má kdo na sobě, taky řeknu, že je to hrůza. Takové ponožky v sandálech, to je něco pro mě. Prostě to nikdy nepochopím. Ale na druhou stranu nemůžu přece po nikom chtít aby vypadal tak, jak chci já. Vždyť to je vlastně úplně proti všemu. 

 A to jsme jen u oblečení, nedej bože když se dostaneme k tělesným rozměrům lidí. Nejsem si jistá, jestli se někdy opravdu dostaneme do doby, kdy budeme ochotní tolerovat vzhled každého jednotlivce. Jasně, dneska si děsně hrajem na to, jak je nám jedno kdo jak vypadá, ale za rohem už si špitáme... A někdy ne jen za rohem... 

 Proč nemůžeme (nechceme?) vzít na vědomí, že to jak dotyčná/ý vypadá je jen jeho vůle? Jeho pocit, jak se v čem cítí, jeho názor na ostatní? Třeba "Trhněte si, co je vám všem do toho!". Proč nechápeme, že i když je někdo podle dnešních měřítek tlustý (hubený, malý, velký, nakřivo, moc souměrný, prostě dosaďte co chcete) třeba se tak fakt cítí dobře? A třeba takový být chce? A taky se úměrně svým dispozicím umí nést? A umí světu ukázat že je někdo?

 Nějak mi to poslední dobou prostě vrtá hlavou a teď tu sedím, píšu co mi na jazyk přijde a přemýšlím, jestli jsem sama natolik tolerantní, abych tohle všechno správně uchopila a nechala každého žít. A docházím k názoru, že asi jo. Že jsme každý jedinečný a nevidím důvod, proč někoho odsuzovat za to jaký je.

 Článek provází už zmiňované vintage titulky Vogue z Pinterestu... Protože jsou krásné... A protože z nich jedinečnost (aspoň pro mě) sálá a je hmatatelná. Je dost okrajový, dalo by se do toho položit ještě víc, ale nějak už vás ani sebe nechci zahlcovat ;o).
 
Jak to máte vy?

PS: doražte zítra, místo dlouhého povídání tu bude tip na to, jak strávit víkend ;o)

Jako ve Stepfordu

Dnes se zase vrátím ke knihám. A poprvé tu najdete i obrázky, které jsem nepořídila já svým foťákem, ale které jsem našla na internetu. Podle mě tematicky zapadnou, ale konečný úsudek nechám na vás ;o). 

Právě jsem dočetla knihu Stepfordské paničky od Ira Levina (napsal třeba Rosemary má děťátko a několik dalších knih). Něco vám to říká? Ano, je to i ten film s Nicole Kidman v hlavní roli Joanny. Nebudu tu prozrazovat jak kniha končí, ani jaký děj se odehrává, jen můžu říct, že konec knihy je jiný, než ten filmový. Vlastně celá kniha je trochu jiná než film, byl očividně točen pouze "na motivy", ale rozhodně to neznamená, že kniha nestojí za přečtení! 

Trocha perel pro Stepfordskou paničku :o)

A jak by jí slušel řetízek s "tou paní od Tiffanyho"?

Čtení mě přivedlo na otázku, zda se vůbec na světě najdou muži, kteří by vážně toužili mít doma "robotku"? Krásnou, starostlivou, pečující o domácnost, stále usměvavou a nikdy neprotestující loutku? Já si myslím, že rozhodně ne, stejně tak jako by se takový styl života nelíbil nám ženám. Nejsem žádná feministka nebo tak něco, ale pokud si knihu přečtete nebo pustíte film, budete vědět jak to myslím ;o). Podle mě je právě jedinečnost, osobitost, originalita a rozdílnost od všech ostatních to, proč nás muži milují :o). Co myslíte vy? Mohlo by něco tak "perfektního" jako Stepford vážně fungovat? I kdyby to bylo třeba naopak? 

Co mi ale při čtení knihy hlavně přišlo na mysl, byly krásné šaty a la 50. léta, které ve filmu všechny paničky nosí. Tenhle styl je totiž bezvadný. Ženský, přitažlivý a elegantní. Prostě krása! Líbí se vám tak jako mně? 

 O módu se celkově hodně zjímám a miluju cokoliv starého a starobylého - dnes taktně označovaného jako retro nebo vintage. 

Máte taky v oblibě retro? Nebo radši něco Futuristického? Dejte vědět ;o) 

Obrázky jsem načerpala z těchto stránek: 
buffalo.edu
dietheartnews.com 
thechroniclesofs.blogspot.com 

Sem tam ples

Ne pes, ale ples :o).

Dnes mě čeká jeden, ve čtvrtek druhý a v dalším měsící asi další tři plesy a tak se ptám: plesáte? Chodíte na nějaké plesy? Ať už malé, vesnické, nebo větší městské, případně ty největší, třeba v Opeře? 

 Já mám plesy vážně ráda. Ať už jdu na vesnický ples u nás nebo na ples do Lucerny, vždy se těším stejně a i přípravy jsou dost podobné. Vlastně jsou úplně stejné ;o). Nechci tu rozebírat dress code, informací o něm je všude spousta a můj osobní názor je, že kdo není úplně mimo, tak si informaci o tom jak vypadá dress code na právě jeho akci vyhledá a oblečení tomu přizpůsobí ;o). 
 

Doplňky a šperky.. Pro mě veledůležitá záležitost :o)

Na méně formální akce (tam kde není nutná dlouhá róba) moc ráda nosím koktejlky, mojí slabostí jsou (nečekaně) malé černé na 1000 způsobů ;o). Nemusí to ale vždycky být černočerná nuda, stačí pár barevných / blýskavých / metalických doplňků, a rázem je z černé nudy veselá hra ;o). 

Mám ráda i kontrast materiálů - proč nekombinovat hadí kůži a kovový odlesk?

Nechci vám tu v ničem radit, ani nic podobného. Fashion blog tu taky není, ale možná (možná?) tady najdete nějakou malou inspiraci na stále se množící společenské akce ;o). A když ne, tak doufám aspoň hezké pokoukání :o). 

Psaníčko F&F

Psaníčko New Yorker

Užijte si krásný víkend!