Pro upřesnění -
nepíšu názvy článků v angličtině (fajn, kromě DIY, ale to je spíš
univerzálština) a nesnáším skupinu ABBA (a název článku se opakuje v jedné
jejich písničce). Jo a tenhle článek nemá nic společného s Martinem Lutherem Kingem. To jen tak, abyste věděli…
Dnešní článek ale
nebude ani o jednom. Oboje se objevilo jen v úvodním slovu (dá se tomu tak
říkat?) a víc to vlastně s dalším textem společného nemá.
Jde o to, že mám
sen.
Teda nemám jen
jeden, ale zrovna k tomu jednomu se tu dneska chci upnout. Takže:
Mám sen.
Mám sen o tom, mít
svůj vlastní pracovní stůl.
Zdá se vám to divné?
Nenormální?
Co já bych za něj
dala. Není to tak dlouho, co jsem po několika letech svůj vysněný pracovní stůl
měla. Byl dost široký, dalo se na něm zároveň psát a sledovat něco na PC (jo,
to jsem ještě měla pevný počítač). Byl dost dlouhý, takže na jedné straně bylo
zmíněné PCčko a na straně druhé šicí stroj… Mezi tím nějaké pořadače, šanony,
psací potřeby… Prostě vše v jednom. Až poslední dobou si uvědomuju jak moc mi
chybí.
Jak jsem bez něj
doslova marná.
Jak mě bolí záda,
protože sice vypadá skvěle když s notebookem sedíte v křesle (kdo to vidí,
co?), ale pohodlné to je jen občas. Jak musím šicí stroj tahat ze skříně a opět
se u něj hrbit, protože sedím v tom samém křesle jako s notebookem (abych do
něj ještě zarostla, to by chybělo!). Jak nemám jen svůj vlastní pracovní
prostor v pohodlí domova!
V dnešní době plné
různých možností je pro mě prostě nemožné mít vlastní pracovní stůl.
Proč?
Mám malý stan… Mě na
nohy táhle… (už druhej song dneska, všímáte si, jo?).
Prostě se mi do
našeho pronajatého maxibytu nikam nevejde. Tak si o něm nechávám zdát a nemůžu
ho dostat z hlavy.
Prostě láska na celý
život!
 |
| foto pinterest |
