Porsche sraz - fotoreport

Krásný den!

Jste taky tak rádi že už je konečně venku slunečno, vcelku příjemně a doufáte, že už to vydrží?

Já teda rozhodně jo!

Dneska to tu bude spíš jen na koukání, moc písmenek nečekejte ;o)

Konečně jsem totiž tak nějak dala dohromady pár (ehm, asi šedesát, líp to neumim ;o)) fotek z prvního jarního Porsche srazu pořádaného Porsche Classic Clubem a i když jste tam nebyli, vezmu vás teď s sebou :o) 

Sraz se konal v Praze, jako první místo setkání byla určena budova opuštěného obchodního centra Prague Outlet v Tuchoměřicích. Tady jsme se byli podívat v Engine Classic CarGallery, což je podle mě zajímavý projekt - je to soukromá galerie plná krásných, jedinečných a zajímavých vozů. Prohlídka byla úžasná, už jen to prostředí opuštěného obchodního centra... Působilo to celé na jednu stranu zvláštně, ale na stranu druhou vlastně docela přirozeně - jako by si člověk místo oblečení vybíral auto ;o) 

Po prozkoumání galerie i vozů všech účastníků srazu jsme se přesunuli na výborný oběd a odtud dál do Muzea sportovních automobilů v Lánech. Milošovi jsme ani moc nemávali, zajímavější pro nás byla prohlídka muzea. Ač to tak nevypadá, mají tu cca 60 vozů a přes sklo jsme ještě nakoukli do depozitu, kde to vypadalo taky moc zajímavě..

No a to by byl ve zkratce první jarní sraz, teď už jen kuk na fotky!

Pac a pusu D*

Přečteno: duben 2016

Krásný slunečný podvečer!

Konečně jsem zase zpátky, tentokrát s přečtenými knihami za duben 2015. Není jich sice moc - jen dvě - ale každá se počítá ;o).

Čím hezčí počasí je venku, tím méně času se mi chce trávit u notebooku.. A i když nápadů mám plnou hlavu, nemůžu se nějak dokopat k tomu, hodit to všechno "na papír".

Nicméně doufám, že se k nějaké aktivitě dokopu co nejdřív, schovávám si pro vás takový malý fotoreport ze skvělé moto akce.. Tak snad brzy!

Užívejte si krásné dny! :o)

A teď už PŘEČTENO:

Jaroslav Vrchlický - Rytíř Smil

Anotace:

Slavná erotická báseň z pera klasika čeké poezie. Kniha obsahuje též sloky (graficky odlišené), které se objevily až v pozdějších vydáních a jejichž autorství je tudíž sporné.

Co na to já:

Nejsem úplně příznivcem poezie (jak jste si už určitě všimli) a jednou za čas se k ní snažím trochu vrátit, prohloubit svoje znalosti, pokusit se ji pochopit, dozvědět se něco nového... No a takhle to někdy dopadne.

Nemám zdání, jestli tohle napsal Vrchlický - odjakživa mám všechny české autory poezie za slušňáky. A tohle teda slušňák určitě nepsal! připomíná mi to Lady Fuckingham, je to taková veršovaná prasárna, žádná vrcholná poezie... Spíš pár rýmů, trochu jsem se zasmála a to je asi tak všechno...

Jo Nesbo - Syn

Anotace:

Sonny je ideální vězeň. V moderní, přísně střežené věznici Staten se těší značné oblibě, neboť slouží ostatním vězňům jako zpovědník – naslouchá jejich přiznáním a uděluje jim rozhřešení. Šušká se o něm, že na sebe bere vinu za zločiny jiných a odpykává si jejich tresty výměnou za pravidelnou dodávku drog. Vrchní komisař Šimon Kéfas, působící na osloském oddělení vražd, je policista ze staré školy. V jeden den dostane najednou nový případ a novou spolupracovnici. Ab Lofthus byl policista, Kéfasův kolega a dlouholetý kamarád a také Sonnyho otec. Kvůli podezření z braní úplatků spáchal před lety sebevraždu a jeho čin obrátil Sonnymu i Kéfasovi život vzhůru nohama. Roky ve věznici jednotvárně plynou do chvíle, než si Sonny nečekaně vyslechne jistou šokující zpověď a vydá se soudit živé i mrtvé.

Co na to já:

Tohle je jiný kafe! Nesbo nezklamal, celá kniha se čte víc než dobře! Děj běží jako na drátkách, pořád se něco děje, až si říkáte jak to celé může dopadnout... Celou dobu se dějí šílenosti, umírají lidé, ale i tak jsem pořád Synovi fandila a přišel mi jako neuvěřitelně kladnej hrdina. Závěr jsem čekala trochu jiný, byl pro mě takovým malým překvapením a zároveň třešničkou na dortu. Protože jak jinak by kniha měla končit - to překvápko je k nezaplacení. Jsem ráda, že se jedná o knihu samostatnou, ne o Harryho Holea. Tím, že jsem knih s ním moc nečetla, bych možná byla ztracená... Tenhle samostatný krimi příběh ale rozhodně stál za to!

Pac a pusu D*

Boty boty botičky

Boty boty botičky…

Věrné služebnice nás všech. A nebo o nich platí omílané – dobrý sluha, špatný pán?

Těžko říct.. V mém případě to asi bude to druhé. Abych to uvedla na pravou míru – nikdy, zdůrazňuji NIKDY – jsem na boty nebyla zatížená.

Nepotřebovala jsem spousty párů, designů, druhů. Prostě nic. A byla jsem spokojená.

Třeba takhle – stačily mi jedny tenisky – jaro, léto, podzim, zima – cokoliv se v nich dalo zvládnout. Plus do velkého vedra jedny žabky.

Taneční jsem odtančila v jedněch lodičkách. Jo, akorát na věneček jsem si pořídila bílé páskové sandálky – k bílým šatům by černé lodičky vypadaly vážně hodně blbě.

Asi v 15ti se má sbírka bot nepatrně rozšířila – nejnutněji jsem potřebovala oranžové Steely, které nahradily mé oblíbené tenisky – takže zase jaro, léto, podzim, zima.

Absolutně nemám zdání kdy se tohle všechno vytratilo a kdy nastoupilo šílenství, obsese a závislost.

S přibývajícím věkem sleduji, že se postižení ještě prohlubuje a botiček se mi líbí čím dál tím víc… O to horší je, že ujíždím na lodičkách, sandálkách na podpatku a podobných, v Praze těžko nositelných zázracích.

Teda takhle, Praha za to nemůže, ale já bych se prostě v některých zabila tak po dvaceti metrech.

Nebo bych musela všude jezdit taxíkem. A přiznejme si, že na to prostě nemám.

Ani to mi ale nebrání po nějakých nových kráskách toužit, kroužkovat si je v časopise a trávit hodiny jejich hledáním a prohlížením na internetu… Nemluvě o tom, když vejdu do nějakého obchodu s nejépe koženou obuví… To je pak taková nádhera… A ta vůně… Aaaach :o)

A teď mě v tom prosím nenechte a koukejte mě ujistit, že v tom nejsem sama!

Pac a pusu D*

Přečteno: březen 2016

Krásné nedělní odpoledne!

Dneska si dáme zase jeden knižní nášup - tentokrát za březen 2016.

Jak už je u mě zvykem - přečtené knihy jsou mixem žánrů, růžných dob kdy se děj odehrává a je to prostě "každej pes jiná ves".

Tak mi jen dejte vědět, jestli jste něco z uvedených taky četli, co vás zaujalo a jak se vlastně pořád máte ;o).

Jdeme na to!

Candance Bushnell - Léto ve městě

Anotace:

Vydobýt si v New Yorku uznání… Autorka slavného románu Sex ve městě líčí čtenářům svým osobitým humorem Carrieino osudové setkání se svými budoucími přítelkyněmi Samanthou a Mirandou a prozradí, co změnilo dívku z maloměsta v nejnezapomenutelnější newyorský idol, proslulou Carrii Bradshawovou. Druhý díl Deníků Carrie B. nás spolu s dospívající hlavní hrdinkou Carrií Bradshawovou poprvé zavede do New Yorku. Sledujeme, jak se Carrie mění z venkovského „vrabce“ – jak ji překřtí Samantha Jonesová – v osobnost, jíž chtěla odjakživa být, a v rafinovanou mladou ženu, která se naučí proplouvat záludnými peřejemi velkoměsta a využívat módu k vyjádření své vlastní identity. V létě je New York obzvlášť kouzelný a Carrie si jej okamžitě zamiluje se vším všudy. Ale především konečně navštěvuje skutečný kurz tvůrčího psaní a zdolává první překážky na cestě ke svému vysněnému povolání.

Co na to já:

Sex ve městě… Upřímně a na rovinu - je možné ho nezbožňovat? Pokud už jste si odpověděli, mám tu dotaz č. 2 - kdo by nechtěl vědět co bylo předtím než se Carrie, Samantha, Miranda a Charlotte daly dohromady? Pokud už máte odpověď i na tohle, je to zároveň cesta k tomu si přečíst i tuhle knížku ;o). Milé, oddechové, s vůní New Yorku a plné neuvěřitelných situací, které se v různých obměnách někdy staly nám všem… Rozhodně se pobavíte ;o).

Gillian Flynn - Temné kouty

Anotace:

Libby Dayové bylo sedm, když se její matka a dvě sestry staly oběťmi „satanistické vraždy“ v kansaském městečku Kinnakee. Libby přežila – a u soudu se proslavila svědectvím, že je zabil její patnáctiletý bratr Ben. O pětadvacet let později ji vyhledají členové neoficiálního spolku zaměřeného na notoricky známé zločiny. Doufají, že objeví důkazy svědčící o Benově nevině. Libby zase doufá, že na své tragické minulosti něco vydělá… Psychothriller Temné kouty (2009) americké bestselleristky Gillian Flynnové, autorky kultovních kriminálních románů Zmizelá (2012) a Ostré předměty (2006), vyhlásil časopis Publishers Weekly nejlepší knihou roku. Hlavní roli v připravované filmové adaptaci ztvární Charlize Theronová (držitelka Oscara za snímek Zrůda).

Co na to já:

Tohle byla vážně pecka! Kniha se mi skvěle četla, stránky do mě padaly jedna za druhou a čtení mě opravdu hodně bavilo. Začátek knihy sice nebyl až tak skvělý (Libby mě trochu rozčilovala tím svým postojem, lajdáctvím a leností), naštěstí to ale netrvalo dlouho. Opět se ve vyprávění střídají jenotlivé osoby (stejně jako ve Zmizelé) a i forma vyprávění se mění - což pro mě bylo příjemné osvěžení a absolutně vůbec mi to nevadilo. Naopak mě tenhle styl nutil číst dál, rychleji, víc... Prostě to do sebe co nejrychleji nasoukat! Konec byl pro mě napůl očekávaný, napůl překvapivý... Víc ale neřeknu, jen si to hezky přečtěte sami ;o). Přidávám do svých oblíbených knih a pokukuju po další od Gillian…

Ira Levin - Rosemary má děťátko

Anotace:

Rosemary a její nový manžel Guy se stěhují do nového apartmánu v New Yorku ve slavné Park Avenue, kde se spřátelí se starším párem v sousedství a žijí spokojený život. Po čase se Guy s Rosemary rozhodnou mít dítě a mladá Rosemary prožívá běžné radosti a starosti nastávající maminky. Do světa Rosemary však záhy zasahují události, které se zdají narušovat její duševní rovnováhu. Zpočátku nevinné, zdánlivě bezvýznamné náhody a shody okolností se v její mysli začínají skládat v děsivý obraz, jemuž po dlouhou dobu nechce uvěřit. Objevuje se i nový problém - ochránit dítě, které čeká. Možná to ale nebude dítě, jenž bude potřebovat ochránit. Její obavy jsou tím intenzivnější, čím více se blíží narození dlouho očekávaného dítěte. Jsou její zlé předtuchy, které okolí považuje za výplod choré mysli, reálné? Stala se skutečně obětí pečlivě propracovaného plánu samotného Satana? A pokud ano, kdo je do tohoto zlovolného scénáře zapojen? Komu ještě může důvěřovat? Co se stane s jejím dítětem?

Co na to já:

Knížka je hodně čtivá, jednotlivé stránky do vás budou padat jedna báseň… Trochu jsem ale měla problém se samotným příběhem. Jako že dobrý, všechno srozumitelný, jednoduchý, nikde se člověk neztrácí… Ale taky nad ničím extra nemusí přemýšlet a moc ho nic nepřekvapí. Nějak nejsem schopná si na tuhle knihu utvořit konkrétní názor. Jedním slovem - dobré. Neurazí, nenadchne. Víc ze sebe už asi nedostanu…

Francis Scott Fitzgerald - Velký Gatsby

Anotace:

Vrcholné dílo z dob největšího flámu v dějinách USA, který Francis Scott Fitzgerald označil za „jazzový věk“ a sám do něj vydatně přispěl mnoha soukromými improvizacemi a pocity „ztracené generace“, přináší milostný příběh z lepší společnosti. Selfmademan Jay Gatz řečený Velký Gatsby i krasavice Daisy Buchananová však v éře prohibice do těchto sfér pronikli každý po svém a podobně se vyrovnávají i s novým životním stylem a břemenem americké „nevinnosti“. Nesoulad v jejich představách je leitmotivem románu, jenž přezkoumává romantický ideál mámivého „zeleného světla“ – oné „budoucnosti, jež před námi rok od roku ustupuje“ – a posléze ho nemilosrdně obětuje na oltář mýtu o věčné lásce.

Co na to já:

Jsem klasik. Takže nejdřív kniha, potom film. Kniha skvělá, výborně zpracovaná. Tajemný Gatsby mě zaujal, zajímalo mě jak to s ním vlastně je, jak se dostal ke všemu co má, co ho pohání… Zjištění, že to z velké části byla i láska k Daisy a z další štěstí (jestli se to tak dá říct). Že není všechno zlato co se třpytí. A že i sebelíp zajištěný člověk nemusí mít všechno, po čem jeho srdce touží. A že ne vždycky je nutný happy end. No, záleží na úhlu pohledu, ale dá se tu najít i dost ponaučení..

Pro dnešek jsme hotovi, kromě pár časopisů a novin už jsem do sebe v březnu nic víc nedostala ;o).

 

Tak zase příště!

 

Pac a pusu D*