Přečteno: srpen 2016 + pozvánka na víkend

A je tu opět pravidelná nálož přečtených knih!

Musím říct, že srpnové knihy mě všechny bavily a jsem spokojená s výběrem :o). Naštěstí se mi málo kdy stává, že čtu něco, co mě fakt nebaví a tak se mi i moje poznatky píšou o to lépe ;o). No a co že jsem v srpnu přečetla? Tohle:

Lars Kepler - Stalker

Anotace:

Bez Joony Linny je policie bezmocná. Před devíti lety byl pastor Rocky Kyrklund odsouzen za brutální vraždu a svěřen do psychiatrické péče. Z události si nic nepamatuje — od tragické autonehody trpí opakujícími se výpadky a ztrátou paměti. Ve stejnou dobu, kdy se Rocky Kyrklund znovu vrací do společnosti, někdo policii pošle video ženy v okně. Následujícího dne je žena nalezena mrtvá. Brutalita vrahova útoku vyšetřovatele dovede k Rockymu Kyrklundovi. Policii přijde další videonahrávka. Nikdo nerozumí tomu, co se to děje. A Joona Linna více než před rokem zmizel. Skoro všichni si myslí, že je mrtvý. Skoro všichni.

Co na to já:

Skoro všichni… No, ještě že tak! Tahle knížka je napínavá od začátku až do konce a budete mít problém se od čtení odtrhnout, to vám garantuju! Stalker je totiž zase perfektní, stejně jako předchozí díly série s Joonou. Když si představím, že v momentě kdy je člověk v klidu, sám doma a užívá si té pohody, může za oknem být někdo, kdo to pozoruje… A navíc má hodně nekalé úmysly… Brrr! I u nás na chodbě v paneláku jsem se po výstupu z výtahu otáčela na všechny strany, jestli na mě někdo nečíhá (a dělám to do dneška). Kniha vás vyděsí, napne a vy budete přemýšlet, jak tohle všechno může skončit.. Když se navíc na vrchol všech podezřelých dostane uznávaný psychiatr, Joonův přítel a někdo, o kom vás do teď nikdy nenapadlo pochybovat… Tohle mě dostalo a já jsem moc ráda, že všechny knihy série odpočívají doma v mé knihovně.

Mikael Niemi - Muž, který zemřel jako losos

Anotace:

Děj je zasazen do současnosti, zejména do Tornedalenu, pohraniční oblasti obývané rázovitou finskou národnostní menšinou. Několik odboček však zavede čtenáře i do Stockholmu. Text je pro autora typický svým nezaměnitelným nábojem. Mrzoutský důchodce Martin Udde je nalezen mrtev ve svém domě - byl zavražděn skutečně netradičním způsobem. Místní policie je posílena půvabnou Terezou Fosnessovou ze Stockholmu, která vede vyšetřování. Podezření záhy padne na Esaiase Vanhakoskiho, který bez okolků doznává, že Uddeho nenáviděl. Příběh se však postupně rozvíjí v mnohem košatější útvar, než bývá u běžných detektivek zvykem. Líčí lásku Terezy a Esaiase, zamýšlí se nad nezbytností jazykových a kulturních kořenů a nad tím, co se stane, když je o ně člověk připraven, takže výsledkem je pozoruhodná výpověď o pokusu zničit tornedalskou finštinu - zábavná a vážná zároveň, a navíc naprosto jedinečná.

Co na to já:

Aby té severské krimi náhodou nebylo málo! Losos je ale tak trochu jiná detektivka. Zápletka je trochu klasická - mrtvý stařec, kterého všichni nenávidí. Trochu jako Hercule Poirot - teď jen tipovat, kdo z celého městečka měl největší zájem na tom, aby tenhle chlap zaklepal bačkorama. Což není špatné. K tomu navíc i trochu zakázané lásky - policistka a hlavní podezřelý - to je neobvyklý pár, ale já jim fandila! Když si vzpomenu, jak spolu jedli sushi v sauně… To bych taky někdy vyzkoušela! Nejzajímavější ale pro mě bylo téma národní menšiny, jazykových bariér a dalších věcí co k tomu patří. Snaha místních obhájit svůj dialekt maënkieli byla obdivuhodná a já byla s nimi. Podle mého názoru, jsou právě tyhle (a další) odlišnosti to zajímavé na každém z nás a měli bychom si konečně uvědomit, že není cíl být jako všichni ostatní. Co bychom třeba mi dělali bez ostraváků? ;o)

Radka Třeštíková - Bábovky

Anotace:

Dvanáct žen, dvanáct osudů propojených v jednom románu. Napadlo vás někdy, co řeší milenka ženatého muže a jaká je ve skutečnosti ta příšerná manželka, o které jí on vypráví? Nebo proč má sestra manželky tak špatný vztah se svojí dcerou? Jak se vlastně cítí ta patnáctiletá holka, na kterou si rodiče nikdy neudělají čas? A kam se vlastně poděly ty peníze? Kdo je vzal, kdo je ztratil, kdo je utratil, kdo je našel a kdo je bude muset vrátit? Nechte se strhnout upřímnou zpovědí hlavních hrdinek, kde nechybí ironie, humor, bolest, napětí, nenávist ani láska. Kde se emotivní příběhy vzájemně prolínají, jeden vede ke druhému, k celé řadě zajímavých rozuzlení a potom nerušeně pokračují dál, někdy šťastně, někdy ne, takový už je život.

Co na to já:

A teď z jiného soudku. Po Bábovkách jsem pokukovala už od jejich vydání, nebyla jsem si ale jistá, jestli je to to pravé právě pro mě. Nakonec mě z rozmýšlení vytrhla kolegyně z práce, která si Bábovky koupila jako čtení na dovolenou… Na kterou jede v říjnu :o). A byla tak hodná, že mi je v mezičase půjčila. Upřímně rovnou říkám - je to trochu depka. Ale reálná. Stejně jako v životě, ani tady příběhy nekončí vždy happy endem. Až na výjimky moc nemusím povídky a bála jsem se, že mě to nebude bavit. Příběhy se ale vzájemně proplétají a člověk zjistí, že ve výsledku čte jeden velký příběh. První kniha od Třeštíkové a ne poslední, ne že bych byla úplně nadšená, ale něčím mě zaujala…

Tak, to by bylo! A teď rychle k pozvánce na jednu víkendouvou akci (kterou u mě nevidíte poprvé a pod štítkem Porsche už pár zmínek najdete ;o)).

Ve Liberci - tedy přesněji v areálu pivovaru Konrad ve Vratislavicích se totiž zase chystá Ferdinand Porsche Festival (2. - 4.9.2016) a já jsem natěšená jak malá holka na cukrárnu! Spousta aut, doprovodný program, půlnoční orientační rallye… To je myslím hodně slibné ;o). Víc informací najdete tady a já se těším, že se potkáme!

Pac a pusu D*

Výzva - Blogerky.cz - produkt měsíce - Priessnitz

Krásný večer všem!

Poprvé v životě jsem se zúčastnila výzvy na portálu Blogerky.cz. Myslím, že v blogosvětě nemá moc cenu tenhle portál představovat, asi ho všichni dobře znáte ;o). Já už tady mám účet strašně dlouho, jen jsem do teď tenhle portál spíš ignorovala a šel trochu mimo mě… Až do začátku srpna. V mailu se mi objevila klasická info zpráva, která chodí tuším každý měsíc (možná týden?) a snad poprvé jsem narazila na něco, co mě zaujalo…

Bude to znít asi trochu divně, ale byla to výzva s produktem Priessnitz Mazání na žíly a cévy De Luxe. Úplně vidím, jak si ťukáte na čelo ;o). ALE! Asi před dvěma roky jsem si vyvrkla levý kotník a od té doby hrozně bojuju s tím, že mi pořád otéká. Teď přes léto je to samozřejmě zas o něco horší a já tak hledám únik skoro v čemkoliv. Za tu dobu už jsem toho vyzkoušela docela dost - Ibalgin gel na otoky (ten by se ale neměl používat dlouhodobě), nějakou spešl mastičku od Kuby co dostal po zlomenině (asi pěknej srágor, měla jsem po tom vyrážku), plno dalších mastí a jiných blbin, ledovat, mít nohu nahoře… No asi až na odvodňovací čaje všechno…

Pak mě jedna kamarádka přivedla na myšlenku špatně proudící lymfy… Pořídila jsem super fusekli, ve které se vám nohy potí asi tisíckrát víc než normálně a co myslíte… NIC! Očividně máme problémy s otoky nohou v rodině, mamka má taky levý kotník větší než pravý a babička s tím taky měla problém… Já se s tím ale nechci smířit, protože to fakt není hezký a tak vymýšlím jak na to, aby kotník splask a byl tak rozkošnej jako ten na pravý noze ;o). To je (dost dlouhej) úvod k tomu, proč mě tahle výzva zaujala.

Tramtadadá, najednou koukám, v mailu zpráva že mě vybrali a žádost o adresu, kam mi mají produkt poslat. Pecka! Přišlo mi plné balení (nevím proč jsem čekala nějakou menší verzi) a já se vesele pustila do mazání.

Přibližně polovinu produktu mám spotřebovanou a myslím, že už o něm můžu něco málo říct i vám ;o). Nemažu nakonec jen kotník, ale i podkolenní jamky, kde mám problém s takovýma těma mini žilkama. Nejsem si úplně jistá, jestli je rozdíl vidět, ale já mám prostě lepší pocit (snad to není placebo efekt).

Mazání má gelovou strukturu oranžové barvy (když jsem to viděla poprvé, trochu jsem se lekla, aby to nedělalo fleky, ale nee, nedělá :o)). Při mazání já osobně cítím i takový trochu chladivý efekt (není to jako u klasické chladivky, ale rozhodně je to příjemné). Dokonce jsem tak šikovná, že problémová místa mažu večer po koupání a pak zase ráno, než vyrážím do víru života ;o). A můžu říct, že podle mě to funguje!

Ze začátku jsem měla pocit, že mě místa, kde jsem gel nanesla bolí, že je víc cítím a že je to snad ještě horší. Nicméně tenhle pocit mě asi po třech dnech přešel a dostavil se daleko lepší, takový úlevný. Kotník mám jakoby "lehčí", sice mi pořád otéká, ale řekla bych, že to není taková tragédie jako dřív… V práci bohužel celý den sedím, takže večer mám někdy nohy takový fujtajbl, ale v momentě kdy vylezu ze sprchy a máznu je mě tenhle pocit přejde a jsou zas jako nové.

Jsem mile překvapená a děkuju portálu Blogerky.cz za možnost se něčeho podobného zúčastnit.

Nemyslím si, že by se tu články podobného druhu měly začít objevovat, nicméně je to další zajímavá zkušenost a (naštěstí) jde o něco, co mi fakt udělalo radost.

A o tom to přece má být!

Co vy a nohy? Otékají vám? Nebo jste pořád v pohodě a vůbec s něčím takovým problém nemáte?

Pac a pusu D*

Nepečený dort s jahodami

Ahoj všem!

Netradičně v pondělí si tu dáme něco na zub (co určitě všichni znáte), ale myslím, že takhle v létě není od věci si to trochu připomenout ;o). Jelikož moje trouba stagnuje, odmítá péct (co víc - odmítá se vůbec otevřít, mrcha jedna) jsou pro mě jedinou variantou na něco sladkého ke kávě všechny možné i nemožné nepečené dorty a dortíky. Ne že by mi to úplně vadilo, nejsem typická hospodyňka co musí mít nutně napečeno a navařeno... I tak mám ale někdy na něco sladkého chuť… Poslední dobou je mou oblíbenou záchranou mugcake a nebo tahle nepečená záležitost se sušenkovým základem, mňam! Tak se pojďte podívat jak na to ;o).

Budeme potřebovat:

300g kakaové bebe sušenky

100g máslo

500g tvaroh

400ml smetana ke šlehání

200g moučkový cukr

25g želatina

1 ks citron

200g jahody

100g jahodové želé

A takhle se to dělá: 

• Kakaové sušenky pomocí mixéru rozšmelcujem na prášek, přidáme rozpuštěné máslo a promícháme. Připravíme si formu na pečení (já mám kulatou silikonovou), vyložíme ji papírem (nebo freshkou) a navrstvíme sušenkový základ. Odložíme do lednice aspoň na hodinu.
• Želatinu si připravíme podle návodu na obalu. Tvaroh smícháme s moučkovým cukrem, přidáme předem vyšlehanou šlehačku a smícháme dohromady. Přidáme šťávu z jednoho citronu, želatinu a ještě promícháme. Navrstvíme na sušenkový základ a znovu odložíme do lednice ztuhnout.
• Jahody nakrájíme na tenké plátky, které poklademe nahoru na tvarohovou vrstvu. Zalejeme je připraveným jahodovým želé. Zase dáme do ledničky a nejlépe druhý den všechno sníme ;o).

U nás teď přes léto strašně frčí, zrovna dneska jsem zase kousek měla :). A co vy, jak v létě (ne)pečete?

Pac a pusu D*

 

Přečteno: červenec 2016

Uuuž je to tu!

Jsem lehce ve skluzu, i tak jsem si ale pravidelnou dávku "přečteno" nemohla odpustit ;o).

Červenec čtení docela přál, měla jsem potřebu do sebe nasoukat spoustu příběhů a nemyslet na svůj vlastní, reálný… 

A to se myslím povedlo! 

Nebudu to už dál zdržovat, pojďte se se mnou podívat co se mi podařilo v červenci přečíst!

Stephen King - Revival

Anotace:

Temný a uhrančivý román z pera slavného mistra napětí.

Revival vypráví o knězi, který před lety přijel do novoanglického městečka, získal si zdejší obyvatele a stal se přítelem a mentorem malého chlapce. Při tragické nehodě však přišel o rodinu, v plamenném kázání proklel boha a z městečka odešel. Po dlouhé době se chlapec, nyní dospělý muž a narkoman, s knězem náhodou setkává. Ukáže se, že kněz byl vždy víc než jen sluha boží – jeho fascinace elektřinou a vědou hraničí s posedlostí…

Životní příběh obou hlavních postav, jejich setkání a střety jsou šokující a nevyhnutelné a směřují k ohromujícímu vyvrcholení knihy, která je dokonale namíchanou nostalgií šedesátých let a starého dobrého amerického hororu.

Co na to já:

Prostě pan King, no. Zase. Já vim, ale nedokážu se ovládnout. Tahle knížka je méně objemná (318 stran) ale není to vůbec na škodu. Za prvé - na moje tahání metrem tam a zpátky = ideální ;o). A za druhé - je to fajn kniha přece! Příběh je lehce mimo realitu, teda ne úplně, ale ty čachry s elektřinou už trochu zavání… A jak víme, já tyhle věci, co už jsou "mimo" moc nevyhledávám. Když jde ale o pana Kinga, udělám občas vyjímku ;o). Ještě že tak. Čtivé, děj (jako u většiny Kingových knih) hezky frčí, žádný zbytečný kecy okolo. Ke konci pak trocha vyděšení ("to snad není možný") a pak… Přečtěte si sami ;o).

Kateřina Pešková - Sbohem, Ameriko!

Anotace:

Osmadvacetiletý Petr Horáček zkouší štěstí v Americe. Jako pracovník sociální péče obětavým způsobem zachrání život jednomu starému klientovi. Stane se hrdinou, ale jeho odvážný čin spustí lavinu nepříjemných událostí. Vyjde najevo, že Petr má propadlé vízum, a jediný, kdo ho chce zachránit před perzekucí úřadů, je otec jeho klientky. Vyžaduje ovšem zvláštní protislužby... Petr prochází těžkou krizí - ocitá se v situaci, kdy je na někom existenčně zcela závislý. Nakolik sebou nechá manipulovat? Jakou cenu má pro něj osobní svoboda? A dokáže ještě začít nový život?

Co na to já:

Ať nežeru - asi 3 dny jsem to četla. Čekala jsem trochu větší napnutí. Víc vyhrocené životní situace, víc nahlédnutí do toho, co se Petrovi honí hlavou. To jsem nenašla, nicméně nemůžu říct, že by mě kniha svým obsahem nějak extra zarmoutila. Jen to prostě bylo takové nemastné, neslané. Na začátku se něco děje - klukovi bez víza se tak trochu omylem připlete do cesty policie, chvilku je to napínák jak to dopadne, ale ten kluk má prostě z pr*ele kliku. Kéž by to takhle fungovalo vždycky, když je někdo ve srabu.. Objeví se bohatý právník co vás z průšvihu vyseká a vy pak skoro bez prachů stejně nemusíte zpátky domů, ale ještě si můžete vybírat kam se přestěhujete… Kdybych jela na procenta, dám tak 20…

Petra Braunová - Česká služka aneb Byla jsem au-pair

Anotace:

Petra Braunová se po roce 1989 vydala do Francie, kam jela pracovat jako au-pair a starala se francouzským rodinám o jejich děti. V této knížce vypráví o tom, jaké zažívala humorné i skličující situace a přidává také desatero pro všechny au-pair.

Co na to já:

Vtipné, milé, typicky prázdninové čtení! Trvalo mi jen chvilku než jsem tuhle knížku přečetla a na konci mi možná i bylo líto že je konec...

Po všem tom napětí, byla tahle knížka krásným relaxem a tak trochu pohlazením. I když jsem se nikdy extra o au-pair nezajímala, je rozhodně zajímavé vidět, jak to probíhá.

Petra totiž byla asi jedna z prvních, která si něco takového vyzkoušela a myslím si, že měla i štěstí na celkem fajn rodiny. Plus mínus ;o). Čtení o jejích přesunech, peripetiích a vztazích se všemi rodinami bylo vtipné a zajímavé, jestli hledáte nějaký prázdninový relax, tak tohle je ono! :o)

Dante Alighieri - To sladké jméno Beatrice

Anotace:

Milostná lyrika jednoho z největších renesančních básníků, která svou trvale živoucí historií první lásky inspirovala umělce všech dob.

Co na to já:

Moje další šance daná poezii... A víte co? Já na tu poezii prostě asi fakt nejsem. Tohle by měla být nádherná milostná poezie, vyznání lásky, city a emoce lítaj jako o život.... A se mnou to nic moc nedělá. Knížečka je malá, roztomilá, útlá a čtení jde relativně dobře. Jen to asi můj mozek naplněný thrillery, detektivkami a sem tam něčím odpočinkovým neumí zpracovat. Myslím, že pro někoho jiného kdo má k poezii kladný vztah to může být nádherné a povznášející, ale pro mě bohužel ne..

Co vy a čtení v létě? Jak vám to jde?

Pac a pusu zase příště! D*

Legendy 2016

To bych nebyla já, aby se tu zase nedalo podívat na nějakou tu auto-moto akci ;o).

Sezóna je v plném proudu a jak tak koukám, tyhle "autočlánky" se tu začínají objevovat čím dál častěji. No, snad to nebude na škodu a snad vás to ještě baví… Já osobně si nemůžu pomoct, ale spousta věcí kolen aut mě baví, láká a každou podobnou akci si nadmíru užívám! I moje práce něco společného s auty… Ale o tom třeba někdy jindy. Teď je tu totiž zase jedna čumenda!

Letos jsem opět navštívila Legendy v areálu PN Bohnice a tak se tu můžete podívat na "pár" fotek ;o). Akce to byla skvělá, lidí spousta, aut spousta, motorek spousta… Krásné počasí (fajn, v sobotu přes den padalo průběžně asi pět kapek deště a v neděli jsem extra zmokla, ale i tak ;o)), skvělí přátelé a nádherná podívaná. To vše v jednom víkendu, co víc si přát :o)

Areál byl velice přehledně zobrazený na mapce - co jsem hledala, to jsem lehce našla. Stánků s občerstvením bylo dostatek, rozmístěny byly po celém areálu a tak (jako loni) nehrozilo, že budete mít žízeň a než dojdete ke stánku a vystojíte frontu pravděpodobně omdlíte. Takže rozhodně všechny palce nahoru pro pořadatele!

Na pár fotek z loňského ročníku můžete mrknout tady a teď už jdeme na ty letošní!

PS: Díky mému kamarádovi Michalovi za svezení v offroad zóně, byl to skvělý zážitek!

Pac a pusu D*